Básnické pátky

pátek 27. června 2014
Ráda bych na blogu zavedla tradici. Žádnou rubriku nemám pravidelnou, žádné téma nemá v týdnu vyčleněný konkrétní den. Pátky od teď budou patřit poezii! A aby to celé nebylo plánované, náhodně vyberu knížku a náhodně ji otevřu...


Já dříve byla tvou, než jsem tě spatřila.
Odevždy musela jsem ti být zaslíbena.
Mou duši duše tvá pomátla docela,
když, skrytu, našla jsem ji v zvuku tvého jména.
Jak jsem je zaslechla, tu ztratila jsem klid.
Čím častěj znělo mi, tím méně mluvila jsem.
Naše dva životy se prostoupily časem.
Poprvé v těchto dnech jsem začínala žít.
Tušil jsi tento div? Vždyť aniž bych tě znala,
pána i milence jsem v jménu uznávala,
a když jsi prosvětlil mé nekonečné dny
hudbou svých měkkých slov, byl jsi můj jediný.
Slyšíc tvůj hlas se zrakem sklopeným jsem stála,
co moje duše s tvou se něžně objímala.
Jediným pohledem zjevils mi jméno své,
ač jsem se neptala. Ach, věru krásné je.
Od těch dob byl můj sluch tím jménem zmámen zcela.
I mě si získalo, jsem spoutána jím celá.
Tím jménem vyjádřit lze nejněžnější cit
a spolu s mým možno jím sliby pečetit.
Všude je čtu a ze všech míst se půvab jeho
loudí do srdce nešťastného.
Chválou a obdivem hýčkáno den co den,
mým očím jevilo se nejkrásnějším z jmen.
Psala jsem je... Leč včas jsem přestala je psáti,
abych jen úsměvem je mohla kolébati.
V spánku mě těšilo za nocí předlouhých,
a když jsem procitla, doznívalo jak smích.
Jím jsem i dýchala a při mém naříkání
hladilo srdce mé svou milosrdnou dlaní.
Nejdražší ze všech jmen! Ty osudem jsi mým!
Bože, pro kouzla tvá já všeho bych se vzdala!
Jsi slibem života a smrti, to vím,
polibkem posledním mi zavřeš ústa malá.

Elegie, Knížka něžností
Marceline Desbordes Valmore

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za milé komentáře!

ZOOT

ZOOT

ZOOT

ZOOT