Zachraňte pana Bankse

Další filmový tip pro zimní víkendový večer. O filmu jsem dřív neslyšela a vyhledala ho náhodou na ČSFD díky obsazení Toma Hankse. Občas, když už si nevím rady a nevím jaký film vybrat, hledám podle oblíbených herců. A v tomto filmu se sešli hned dva. Právě zmíněný Tom Hanks a má milovaná Emma Thompson. S Emmou Thompson to u mě bylo stejně jako s Meryl Streep. Obě jsem nijak zvlášť ráda neměla, spíš naopak. Do M.S. jsem se zamilovala ve filmu Julie&Julia. Do E. Thompson v pohádce o kouzelné chůvě Nanny Mc Phee. 

Filmu Zachraňte pana Bankse vděčím za to, že od teď už budu pohlížet na muzikál Mary Poppins docela jinak. Já totiž nemohla vystát hlavní postavu. Na to, jak roztomilý obličejík Mary Poppins měla, přišla mi vždycky hrozně odměřená a přísná a vůbec mi ta její povaha nepasovala k tomu, jak vypadá a jaká by měla být. Typický příklad, jak nesoudit předem a nedělat závěry, když se neví co za danou situací, chováním, jednáním...stojí. Protože nikdy nemůžete vědět všechno. Tak jo, Mary Poppins, ty protivo, budiž Ti odpuštěno. 

Napište mi, co Vy na to, ano?

zdroj

PS: A zase jsem si fňukla. Ale jenom krapet.

Malé Vánoce

Už teď o víkendu začnu doma vytvářet takové malé Vánoce. Stromek ještě nemám, ale moje araukárie nějakou tu výzbodu jistě snese. A papírový pytel už na ni taky mám! Pro inspiraci jeden krásný interiér, na který jsem narazila včera. Hezké, bílé, decentní. A ta bílá lesklá podlaha, to je sen.

Líbí se mi aražmá vánočního stromku obklopeného docela "nevánočníma" květinama. U nás to letos nebude jinak, protože díky naší nové obyvatelce se květiny musely smrsknout víc k sobě a ještě zaujímají dost plochy, kde o Vánocích míváme stromeček.

zdroj

Domek

Našla jsem si domek na víkend. Ten můj by měl stát blízko lesa, na louce a kdyby byl ještě navíc u vody, nezlobila bych se ani trochu. Les, ten bych potřebovala nejvíc v zimě. Moc bych si přála z gauče koukat na zasněžené větve, blízko by stál krmelec, kam by chodily srnky. A v létě bych zas vysedávala na verandě a koukala na rybník s kačenama. Tak proto.

Jen beton a dřevo, krb, kuchyň a pracovní stůl (abych mohla blogovat!)... :)

zdroj

Svědomí bude můj best friend forever!

Včera mě tak napadlo, jak mě tak často napadá, úplně z ničeho nic, že bych asi hrozně chtěla psát knihy. Vymýšlela bych si životy postav a mohla bych jim přisuzovat své hnusné (dobré si s dovolením ponechám) vlastnosti a činy. Ony by tak za mě zpytovaly svědomí. Já bych se jejich prostřednictvím přiznávala k věcem, ke všem svým prohřeškům a průserům, ke kterým se ve skutečnosti přiznat hrozně stydím a tím bych jaksi očistila své svědomí a tvářila se, že to tak ale vůbec není. To by šlo, ne? Protože jestli si myslíte, že někdo, kdo byl kámoš je ve skutečnosti hrozný kámoš, tak svědomí to je ten vůbec nejvíc nejhorší kámoš na světě. Toho se totiž nikdy nezbavíte. Nikdy s ním nemůžete přestat kamarádit. Je nejvěrnější z věrných a stále bude stát po vašem boku. Bude do Vás dloubat až do Vašeho posledního dechu. A proto jsem si řekla, že bud žít s čistým svědomím a kámoši budem nejlepší!

zdroj

PS: Jestli by pak ale ty mé knihy nebyly dost hnusné knihy! A nikdo by je nechtěl číst!

It´s cold outside

Uspořádat tak podzimní setkání. Venku. Na zahradě. S úžasným dekorem pokladů přírody. Zachumlat se do deky, popíjet svařák, zapálit oheň a svíčky. Chce se mi přesně tohle... Více krásných fotografií zde. Pořádáte zahradní posezení i na podzim?

 

zdroj

Egg (chair)

Obdivuju ho! Arne Jacobsena i to křeslo. Egg chair je na světě padesát šest let. Za padesát šest let neztratilo nic ze své neodolatelnosti a krásy. Nezestárlo. Je tak nenápadné a přitom tak výrazné. Je dominantou, ale umí se tvářit, že je to právě naopak. Poutá pozornost přesto, že má tak jednoduchý a prostý tvar. Vidíte ho? Sedí si v koutě tak tiše...

zdroj

V této barvě naprosto neodolatelné!

Světélkujeme

Avizovala jsem už v sobotu večer na instagramu. Čekání na světlo se nyní rovná téměř čekání na Godota. V pátek dorazila má objednávka z decoLED a já se nemohla dočkat, až světýlka rozmístím po bytě. Jak jsem psala, vybrala jsem si hvězdičku do okna, která je nejbáječnější, ale světelné řetězy v báječnosti nijak nezůstávají pozadu a já jsem přesvědčena o tom, že po Vánocích vše zůstane jak je. Chci svítit celoročně, záměrně jsem tedy nevybírala motivy vloček nebo rampouchů. Žárovičky jsem nacpala do skleněného demižónu a je z něj teď lampa. Řetěz drobounkých kapek jsem pak spoustila volně podél starého rámu. Dnes dělám objednávku číslo dvě a objednám si obojí znovu.

 

Je bezva!

Světlý, vzdušný a prostorný byt s otevřenou, ikdyž ne tak docela, kuchyní. Prosklená příčka je v tomto případě geniální řešení. Nijak nezahlcuje, ale přitom opticky odděluje prostor pro vaření od obytné částí. Kuchyň je jedna z nejútulnějších, jakou jsem v poslední době viděla. Hned bych si šla zavařit. Působí tak domácky a voňavě. Můžou za to ty croissanty.
Vadu však má, je v přízemí a to já nesnáším, ale chápu, někdo prostě musí bydlet i dole.

zdroj

Jak bydlí

"Jak bydlí..." bývají ty nejlepší články o bydlení. Alespoň já to tak vnímám. A jak bydlí umělci a výtvarníci, tak o tom už se, co se zajímavosti týká, nemusíme vůbec bavit, že ne? Tak tady. Jak bydlí Andrea Sparacio, grafická designérka a ilustrátorka žijící v Brooklynu. Toto je její pracovní prostor.

zdroj IKEA FAMILY live