O motivaci aneb Óda na Moniku

pátek 24. dubna 2015
Jo, jsem tlustá. Všechno oblečení mě škrtí a cítím se strašně špatně. Běhat nejdu, protože jestli ten kolos rozpohybuju, tak se sádlem hezky vyfackuju a to bych fakt nerada. Nemůžu nosit trika s krátkým rukávem, protože mé paže jsou prostě nepublikovatelné. S blížícím se jaroletém je to dost problém. To nemluvím o tom, že začne období šatů a sukní. No, mám co dělat. Potřebovala jsem motivaci. Ta nejlepší je, když jste zamilovaní. To já sice jsem a to dost, ale už to na mě nemá ty hubnoucí účinky jako na začátku a trochu se bojím, myslím, že jsem to už i psala, mám kila štěstí. 

Pak to ale přišlo. Potřebovali jsme do práce asistentku. Znáte to, příjde Vám milión životopisů a já už mám pocit, že uchazeči snad ani nečtou požadavky a odepisují na všechny inzeráty, na které na webu natrefí. A tak se jedno odpoledne dostavila Monika. S životopisem v ruce, krásná, voněla (to není pravidlo!!), blonďatá, v perfektním outfitu. Víla. Přišla osobně. Byla jiná. Hezky mluvila, neměla přehnané nároky, rozumná. "Děkuju, že jste přišla. Já Vám zavolám."....letím za šéfem a povídám "Šéfíčku, vezmeme ji, je hrozně krásná!". Což jsem jí taky řekla a myslím, že ji to zaskočilo. Píšu to sem jako odkaz na Myyny včerejší post o tom, jak přijímat lichotky! Šéf se zasmál a řekl že to je vskutku 'velmi důležité'." Vzali jsme ji. Má ještě jeden bonus. V pořádku a čistotě je nepřekonatelná. V úklidu se vyrovná snad jedinému člověku, kterého znám a to je moje máma. Všechno kolem sebe ma vypucované a někdy mám pocit, že nás postříká savem a přetře hadrem. Ona je opravdu zaměstnanec snů.



"Jak to, že k obědu sníš takovou porci a jsi tak hubená?" "Víš, já cvičím, každý den..." Monika pracuje u nás a pak po večerech ve fitku jako cvičitelka. Hopsá na trampolínách. Ona to miluje a já byla pevně rozhodnuta vyzkoušet to taky, než mi ukázala video ze svých skákacích hodin. Řeknu Vám to narovinu, nehodlala jsem se ztrapňovat a svá kila na tom vratkém a pružném zařízení uvést do pohybu. Navíc, Monika na tom videu hrozně křičí a ponouká své "žáky" ať přidají a "jedou" a jinak je vybízí, aby prostě pohli kostrou! Na mě teda nikdo křičet nebude! Od křičení jsem na světě já, přeci??!! Pro jistotu jsem druhý den dostala hroznou chřipku a vzala to jako varování, že na hopsání mám zapomenout. Ona však má perfektně vyrýsované paže, nohy, o kterých se mi ani nesnilo, břicho jako želvička ninja a nejpanenkovštější obličej, jaký jsem kdy viděla a přesto je pořád holka, žádný vzpěrač. Celá je prostě cukrů cukrů. Mám zakázáno sem dávat odkaz na její instagramový profil (jsou tam ta videa!!!). Doslova řekla, že jestli to sem dám, tak jsem koza a já bych kozou byla nerada. 

Ať se vrátím k nadpisu článku, ona je má motivace. Šla jsem do sebe. Zatím se ještě nehýbu (rozumějte necvičím), ale hrozně jsem upravila stravu a snažím se a kdykoliv dostanu chuť na něco dobrého, vzpomenu si na ni! Už po pár dnech mám o moc lepší pocit a myslím, že co nevidět se začnu i hýbat. Motivace může být prostě cokoliv, už se nebojím! :)

17 komentářů

  1. Určitě to s vámi nebude tak strašné,ale JÁ bych teď potřebovala nějakou moji Moniku !!!
    Zn.NUTNĚ !!!
    Řeším každou fotku s vnučkou,kterou strašně chci kvůli vnučce a zároveň ji chci smazat kvůli sobě :-((( ,je to boj !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotky jsou nejhorší věc na světě. Jsou horší a "pravdivější" než zrcadlo! :D ;) To zvládnem, jo?

      Vymazat
  2. Janulka moja, veď Ty si krásna. Ja na Tebe nevidím nič "tlusté". A to som si schválne pozrela staré príspevky, kde si sa fotila v nejakom outfite. Ja mám s hýbaním sa tiež problém,i keď doma nabehám 100 jarných kilometrov hocikedy. Ale zavrieť ma do miestnosti s cvičiteľkou, to ma veľmi nebaví. Pár krát som to skúsila, ale neúspešne. Radšej sadnem na bicykel a idem. Som vonku,"vítr ve vlasech" a prevetrám myseľ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi nejmilejší! ♥ Cením si tvého velmi pečlivého nastudování mých starých fotek....bohužel to už prostě není pravda! Fňuk! :( ;( Děkuju za podporu! :-*

      Vymazat
  3. Olív, hele, to dáš. Když budeš chtít. Já osobně taky nesnášim to motivační řvaní, ale jednou jsem to zkusila (musím totiž zkusit všechno) a když je člověk v rauši, tak to motivační řvaní vlastně vnímá pozitivně a nakopovává ho to. Takové Moniky, ty jsou taky moc dobrá motivace. Moje Monika se jmenuje Iva, je jí přes padesát a má pouhých 7 % tuku v těle (říkala včera, protože si nechala dělat nějaký testy). Je to moje trenérka a já jí hrozně obdivuju.
    Tak. To bude dobrý, jenom vydržet. Začátek je nejhnusnější, nejtěžší, nejvíc pitomej, ale pak je to pohádka. Slibujuuuuu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tys mě tak nakopla, že ani nevíš!!! Děkuju ♥

      Vymazat
  4. Olívko, já jsem včera poprvé po dlouhé době vyběhla, celý den jsem se těšila a děsila zároveň, dneska jdu znova, bylo to strašně příjemné - ta únava, dobrý pocit ze sebe a konečně jsem byla aspoň chvíli sama, bez starostí, na vzduchu s milovanou mp3 ... paráda. to dáme !!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrá, dobrá, dám tomu běhu šanci! .)

      Vymazat
  5. zde komplexy stranou prosím, páč VY jste dokonalá, jen se teď tak necítíte, takže: najděte si v okolí spřízněnou duši a vyhecujte se navzájem - pro běh, cvičení, třeba i prodloužený relaxační víkend pro momentálně podobně smýšlející :o) držím palce!
    P.S. mně někdy stačí nový hadřík a chuť do hubnutí je obr veliká :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježišmarjááá, děkuju mockrát! To ani nevím, čím jsem si to zasloužila. Udělala jste mi radost největší!! ♥

      PS: Jdu si něco koupit! ;))

      Vymazat
  6. :-DDD, každý potřebuje svoji Moniku. Moje kamarádka má švagrovou Moniku, ve 40 ti letech postavičku mňam mňam, hlavně super plochý břicho, ale vždycky když jsme s kamarádkou tak si vlastně za jejími zády děláme legraci, protože když tahle Monika řekne "já mám hlad", otevře lednici a vezme si jogurt a jablko...a pka je schopná říct, že se přecpala :-), bohužel naše "já mám hlad" vypadá poněkud jinak, no i ta naše břicha vypadají poněkud jinak :-). Přeji ať motivace s Monikou dlouho vydrží!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řeknu to tak, kdybych měla na hlad sníst všechno, co se do mě vejde, tak mám dávno 200 kilo. Opravdu. Jím hrozně ráda a musím mít z jídla požitek. Dát si jogurt, aby mi přestalo kručet v břiše, to je pro mě na naštvání. To si raději nedám nic! :)) A nejhorší je, že já většinou ani nemám hlad, jen mám pořád na něco chuť a teď si tu proměněnou "chuť" nosím věrně po svém boku (po celém obvodu svých boků a taky níž a výš!) :D :D :D

      Díky a krásný den přeji! :))

      Vymazat
  7. A tak to je opravdu prima článek,Olivko fajnové, zkrátka naše líbezná Monika nám dává impuls a "hejbni kostrou" si také říkám.modlim se a verim,ze nepriberu ani gram nebo raději kilo.snažím se jist zdravě,ale chutim vždycky neporucim, ze by si nedala říci ma vůle? Previt.Patka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu ti ji "vedle" posílat častěji, chceš??? :D

      Vymazat
  8. A nejsou ta kila štěstí taky krásná???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou hrozně krásná, ale ne před zrcadlem a taky když se nevlezou do džín! :D ;)))

      Vymazat
  9. ... ve chvili cteni tveho bajecneho clanku, jsi se pro stala takovou tou Monikou ty. Jsem se zvedla a sla behat. Sice jen na pul hodky, ale dyl jsem kluky nemohla nechat samotne.
    Takze tobe diky a preji at to prvni vybehnuti ci cokoliv jineho prijde uz brzy. Ja mam taky dost kilo navic, ale behat se s tim da obstojne.
    Preji krasne jaro a at te pevna vule neopousti.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

NOTINO

ZOOT

ZOOT

NOTINO