...

čtvrtek 4. června 2015
Dnes by nebyl příspěvek. Buď tento nebo nic. Na nic jiného nemám kapacitu. Je mi čerstvých 34 a už pár let jsem ve věku, kdy lidi v mém okolí odchází. Na pořád. To mě děsí. Nezlobte se na mě za dnešní příspěvek. Psaní je pro mě terapie. Ze smutného není možné se vypovídat, protože hlas selže. Psát pomáhá. Včera byl moc smutný den. Pro blízké člověka, se kterým jsem se byla rozloučit, byl tisíckrát horší než pro mě. Stydím se, že na pohřbech strašně moc brečím. Brečím tam vždycky nejvíc ze všech. Je "to" ta jediná věc, se kterou se neumím vyrovnat. Když někdo, koho jsem znala, a nemusí to být nikdo z rodiny nebo přítel, už není. Je to proto, že nevím, co s ním teď je. Věci, kterým nerozumím, které neznám, jsou pro mě těžké.

Ale budu vzpomínat. Jednu vzpomínku mám hodně živou. Bylo to před patnácti lety. První firemní chata. Chinaski patřila mezi kapely, jejichž písničky jsem znala nazpaměť. A ten večer se to vážně hodilo. A já udělala dojem. Bo Klára! Hezký večer s kytarou. Hodně nahlas jsme si zazpívali. :))



Promiňte, dnes budu ufňukaná..... Pohřby jsou ty chvíle, kdy si uvědomíte, že čas neúprosně běží, že s tím nemůže nikdo nic udělat, že ho nemůžete zastavit a hlavně si vzpomenete, kdo už tady není. Zítra už budu veselá. I promise!

25 komentářů

  1. Život je někdy pes. Tak ať ten smutný den uteče hodně rychle... <3

    OdpovědětVymazat
  2. Mila Olivko, i kdyz je to hrozny, tak k zivotu i "odchazeni" patri... Jsem jako ty, brecim jen, kdyz se o tomhle tematu mluvi... brecim, kdyz se mne na smrt zeptaji me deti, brecim, kdyz si jen vzpomenu na tatu, ktery tu uz neni a brecim, kdyz si jen uvedomim, ze "nikdy nevis"... Kdyz odesel muj tata- psala jsem o tom na blogu, tak mne strasne moc pomohlo, kdyz jsem si rekla, ze reinkarnace proste existuje. Mozna je to hloupost, ale ja verim, ze jeho duse uz se vratila. Dokonce vim, do jakeho tela a dela mne to strasne dobre... I kdyz na druhou stranu- stejne se s tim clovek asi nikdy nevyrovna. Alespon ja to neumim prijmout, tu skutecnost, neumim se s tim smirit... tak jsem si vytvorila alespon takovou malou berlicku... Tak se vybrec, to je myslim hodne dulezite!!! Ja si tehdy myslela, ze musim byt silna- kvuli mame a sestre, ktera byla mala a tu bolest jsem si prozila hodne v sobe... A ted, po tolika letech, jsem pochopila, ze ji uvnitr mam- nevyrcenou- nevybrecenou- a ze musi pryc... Myslim na Tebe..., tady u more T.
    ourlifeontheseaside.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. 😢 to je mi luto....posielam velke objatie ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zas bude dobrý. Jen mi to vždycky příjde hrozně líto....

      Vymazat
  4. Smíření je za rohem. Každou chvíli jsi mu blíž, přeju hezčí dny..........

    OdpovědětVymazat
  5. Janulka, presne ako sa hovorí i to patrí k životu. Len nám to chvíľu trvá, kým sa s tým zmierime. V tomto prípade hrá dôležitú úlohu čas. Andrea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se jen bojím, že toho bude víc...:(

      Vymazat
  6. http://cupofjo.com/2015/06/on-grief/ ... možno to teraz na chvíľku pomôže, ak keď najlepším lekárom na smútok je čas ( ako píše aj Andrejka vyššie).

    OdpovědětVymazat
  7. Jani, je mi to líto. Truchlení je proces, který se nemá přeskakovat, tak si poplakej. A přeskočím vše ostatní neméně důležité a napíšu, že z těchto situací bychom se měli i učit, uspořádat si správně svůj život a žít každou minutu, kterou máme.
    Jak zpívá Peter Nagy
    Spievaj tak jak poslednýkrát
    miluj tak jak poslednýkrát
    skús žiť tak jak poslednýkrát
    veď možno dnes si tu poslednýkrát

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za dnešní příspěvek.
    O smutných věcech se těžko mluví, pro mě i těžko píše...
    Život má různé příchutě a je třeba prožít i ty smutné, nevratné, definitivní, neměnné... nechat jít, udržet v srdci lásku a přijmout ten dar, kterým mnohdy smrt bývá...

    OdpovědětVymazat
  9. I to je život - bohužel. A není třeba se nutit do veselí. Někdy si člověk přečte takový článek a ví, že v tom není sám....a že smrt nám nastavuje nemilosrdné zrcadlo. Plakat je dobré - zdravé.
    Moc s Tebou cítím a s Tvým smutkem. Opatruj se!

    OdpovědětVymazat
  10. Olí, je těžký přijmout něco, čemu člověk nerozumí. Ale já věřím, že i po tomto reálném životě existuje další. Tak věř, bude to možná o malinko jednodušší. Přeju ať se ta rána brzo zahojí. Drž se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já doufám, že jo a že je ještě hezčí! <3

      Vymazat
  11. Od dubna tri pohrby. Z me puvodni rodiny nezbyl nikdo. Jak pak neprobrecet kazdy vecer ?

    Cas je tou loutnou
    Na kterou hraje
    smrt za svitani

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ....na to se ani nedá odpovědět! <3

      Vymazat
  12. Olivko, mám to stejně. A pohřby kvůli z duše proklínám. Všechno tam na mne padne. Čas ale bolest otupí a život jde dál. Ale aspoň na chvíli si člověk uvědomí, že je třeba žít naplno, neřešit hlouposti, netrápit se a nehádat se kvůli blbostem... A víc si váží toho, co má. A souhlasím s tím, co tu někdo uvedl výše - když člověk věří v to, že je po smrti něco dalšího, snadněji se s ní smíří, byť nám to přítele, o kterého jsme přišli, nenahradí. Ať je brzy zase lépe A.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

ZOOT

ZOOT

FOOTSHOP

NOTINO