Cantabile

pátek 17. července 2015

zdroj

Na bílý papír vytržený z bloku
váhavě kladu polostín, svou sloku.
Slunce je za mraky, má tedy alibi,
v poledne svítilo a teď šlo na ryby,
daleko do řeky hodilo šedé vlasce
se třpytkou, která podobá se lásce.

A vlny notují v sevřeném útvaru
prastarou pěšáckou o kvítku, o jaru -
třebaže veterán, stále jsem jenom ucho,
v lijáku promoknu a žízním, když je sucho,
jediné stéblo neříká mi pane,
však celá země do duše mi vane.

Kdopak to chodí sem tam pod okapy?
Možná už květen, nad nímž plachtí čápi,
možná jen chromý verš, co nikdy neuvěří
petlici ani zámku vašich dveří.
Pusťte jej dovnitř, voní po ostychu
a skoro navlas podobá se tichu. 
 
 
Cantabile
Miroslav Florian
 

4 komentáře

  1. .... nádhera, nádhera ...
    Hezké dny přeju. Jarka

    OdpovědětVymazat
  2. Olivko, Ty umis vybirat basne!! Tahle je tak krasna... T.
    ourlifeontheseaside.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

NOTINO

ZOOT

ZOOT

NOTINO