Hodina zamilovaných

pátek 13. listopadu 2015
zdroj



Navíjela sis na prst ostřici,
tam na prst, kde jsi zlatý kroužek snila.
Já hovořil jsem ještě se sluncem
a tys už bledla v lunu.

Tak náhle za zády nám zašuměla.
I položila hlavu ze stínu
do listí jejího.
Za vlasem vlas ti od ní chytal.

Jen pro ni se ti žhavá žahavka,
žárlivost země, v trávě skrýtá,
pupencem palčivým
přisála prudce k lýtku.
Vykřiklas
a polekaná luna odskočila.
Země se položila mezi vás

A pomalu se obracela na bok,
až - až nás oba zalehla
trávou a listím. Poztrácených
jako my oné noci bylo
tisíce. Ticho, velké ticho rybí
pod šupinkami šepotu tam plulo
s němými ústy měsíce.

A zdálo se nám, že se srdcem
už dotýkáme svého dna.
Zatím však se v nás otvírala
nová hlubina.

František Hrubín
Hodina zamilovaných

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za milé komentáře!

ZOOT

ZOOT

ZOOT

ZOOT