U kávy s...

čtvrtek 5. listopadu 2015


Strašně moc jsem se těšila na rozhovor s Ráďou. Je tak zaneprázdněná, ale na dobré a kvalitní záležitosti se vyplatí si počkat. A tak ho mám a vy ho máte dnes tu. Náš rozhovor u kávy. Radky blog určitě mnozí z Vás znají, kdo ne tak tady prosím.




Mám ji moc ráda, protože je to jeden z nejmilejší lidí, které znám. Na prvním srazu jsem se držela zpět a jen po ní zvědavě pokukovala, respekt. Měla jsem pocit, že se mnou jen tak kamarádit nebude a o to víc si našeho přátelství vážím. Miluju její styl, ať už se to týká oblékání nebo bydlení. Má vytříbený vkus a cit. Obrovský talent, podle mého na všechno. Její blog je plný dokonalých fotek. Z její tvorby mně, človeku netrpělivému a nešikovnému, padá brada na zem. Při tom všem je skromná, pokorná a velký dříč. Nespojuje nás jen láska k ranní kávě a bílé barvě. Umí se radovat z naprostých maličkostí a hezké vidět v každičkém, třeba nepatrném detailu. Umí snít a těšit se z hezkého dne, inspiraci dokáže najít v čemkoli a to já miluju, protože to mám přesně tak. A má krásné ruce. Toho já si na člověku všímám jako první věci.

 

Jak jsi se dostala k tomu co teď děláš? Čím a kdy to všechno začalo?


Tvořila jsem už jako malá holka, šila a pletla na panenky a vydrželo mi to docela dlouho. Šít mě naučila trošku mamča, ale spíš jsem byla samouk. Svůj první kabát jsem si ušila v prváku na šlapací Ladě po babičce, která byla dámská krejčová ve vyhlášeném pražském salónu a byla neuvěřitelné šikovná a precizní, bohužel to znám jen z vyprávění od mamky, protože babička umřela, když mi byly dva roky. Kolikrát si na ní dnes vzpomenu a říkám si, co by tomu všemu asi říkala. Ten stroj jsem milovala a šila na něm hodně dlouho. Všechno začalo vlastně z ryze finančních důvodů, nic romantického, nebo splnění si snu. Končila mi mateřská a protože rodičovská není zrovna vysoká, potřebovala jsem si něco přivydělat. Asi jako většina matek v téhle situaci. To bylo před cca 4,5 lety.







Co je na Tvé krásné tvůrčí práci největší zábava a kterou její část máš úplně nejvíc ráda? Co Tě inspiruje?


Baví mě vlastně všechno, nemůžu říct, že by mě něco bavilo víc, nebo naopak. Každá část má svoje. Mám to spíš tak, že když už dlouho šiju na stroji, vezmu si pletení, nebo si vezmu ušité věci a došívám na nich aplikace ručně, nebo hledám materiál na internetu, stříhám, zažehluju štítky, vyrábím visačky na balíky atd... Co ale nemám ráda je, když spěchám a balím abych ještě stihla poštu, ten stres... bohužel to bývá dost často. :D Na druhou stranu, když to je už podané, úleva je obrovská. Teprve pak mám klid a můžu se třeba věnovat dceři.

A inspirace, ta je všude kolem. Většinou to mám tak, že jdu nakupovat materiál, pak vidím látku a už vím co z ní udělám a jak to bude vypadat, co k tomu doladím z toho co mám už doma. Nebo i pinterest, je to klidně i klasické oblečení. Příroda, kytky prostě všechno. Taky weby pro nevěsty :D




A tvé povolání snů? Můžeš si vybrat cokoliv!!!


No teď jsem docela už upracovaná, takže bych klidně chvíli mohla být třeba dědička a nedělat vůbec nic. :) Ne tak vážně, já ani nevím, což znamená, že jsem spokojená a asi bych neměnila. 
 



Bez čeho by Tvůj den nemohl začít? Já třeba jakmile se probudím, musím najít aspoň jednu pozitivní věc, která mě ten den čeká, abych se měla na co těšit a nenechala si pokazit náladu :).......


Tak u mě je to úplně jednoznačný, první věc je kafe, pak teprve můžu začít myslet. A s ranní kávou mám spojený samozřejmě výběr hrnku, každý den to střídám. Zrovna nedávnou jsem zjistila, že jak začal podzim neomylně jsem sáhla po hrnku od Madam Stoltz s ouškem parůžku, který jsem si koupila minulý rok a musela jsem se usmát, jen tak pro sebe. Parůžky mám totiž spojený s podzimem a zimou. To jsou ty moje prkotiny, které mi dělají radost. To je ta Amélie Olí,vždyť Ty víš ;-))




A nejlépe strávený den.... Čímž se dostáváme také ke koníčkům. Co tě baví?


Můj nejlépe strávený den by začal srazem s kamarádkou u snídaně, pořádně si poklábosit a v jádru vůbec nic neřešit, jen se smát. Pak bych si zašla na masáž, nejlíp od hlavy až k patě. Dobrý oběd, kino (jsem asi divná, ale chodím ráda sama), nebo se jen tak procházet, pozorovat ten cvrkot kolem sebe, poslouchat muziku, nikam nechvátat a vypnout.




Protože se na blogu věnuju bydlení....co máš doma nejradši, bez čeho by ses neobešla? Sbíráš třeba něco?


Budu se asi opakovat, protože to zmiňuji všude, ale z čeho mám opravdu velkou radost, je skleněná vitrína co mám v obýváku. Při renovaci jsem na ní skoro nechala ruce, ale stálo to za to. Hledala jsem jí hodně dlouho a když už jsem to chtěla vzdát, byla tam a čekala na mě. Radost byla a je stále obrovská. Neobešla bych se bez kytek v interiéru, knížek a věcí, drobností co mi dělají radost. Věci, které mám po prarodičích, nebo rodičích. Třeba starý barometr, zvoneček, na který se zvonilo o Vánocích, když jsem byla malá a  teď na něj zvoním já své dceři a další drobnosti. Prostě srdeční záležitosti :) A na co jsem ulítlá, co sbírám, jsou určitě vázy a svícny. Podle mě jsou to nejhezčí interiérové doplňky.




Kdy se u Tebe projevila vášeň ke skandinávskému stylu bydlení, k bílým a vzdušným prostorům, co byl ten spouštěč?


Přesně nevím, ale je to tak 5-6 let, objevila jsem blog Elisabeth Heier, ten byl úplně první a pak se to nabalovalo. Čím víc jsem toho viděla, tím se láska stupňovala, až jsem úplně podlehla. A bylo to velmi rychle. Nikdy jsem neměla ráda, když byl interiér zaplněný, pro mě musím místnost dýchat, pak můžu dýchat i já a bílá je prostě bílá. Čistota, klid a nadčasovost.




Tvé vysněné místo pro život? Nemusí to být město nebo kontinent, klidně třeba chalupa....řekni cokoliv, co tě napadne :))


Bez váhání... malý domek někde v krásné, klidné krajině s úžasným výhledem od kuchyňské linky (to je můj velký sen). Na zahradě břízy a jehličnany, spoustu kytek a keřů. Taky záhon se zeleninou, to abych se měla v čem pořádně rýpat a ovocné stromy. Taky by se mi líbilo mít na zahradě malý ateliér, celý ze dřeva. Ten by měl jednu celou stěnu prosklenou a uvnitř by neměla chybět pohodlná pohovka ;-)... a takhle bych dokázala snít a psát do nekonečna, takže asi tak, ale ono se mi to jednou splní, určitě :)


Děkuju, Rádi


21 komentářů

  1. Jo! vyplatilo se čekat do dvou do rána :-) Poslouchám Adele a čtu nejtalentovanější Ráďu, paráda!!
    Tvé Cofee talks se mi túze líbí, Olí :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Obě jste skvělé !! A já jsem si nikdy neuvědomila,že Radush Styl = make with love .To jsem ale.....:-)))))))
    A včera jsem si o ní krásně početla ve Venkově...

    OdpovědětVymazat
  3. Miluju vás obě!!! ZKAšči

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme!! My si toho moc vážíme! :*

      Vymazat
  4. Nádhera. Obě vás moc zdravím, krásně jsem si početla. A Oli - jaký já mám ruce?:))))

    OdpovědětVymazat
  5. Olí, Ty píšeš tak krásně!!! děkuji moc, paaa (ještě pošlu ty fotky, o víkendu!) :-*

    OdpovědětVymazat
  6. nádhera...obdiv k vám obom....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Jani, ty jsi nejmilejší!! <3

      Vymazat
  7. Naozaj zaujímavé čítanie. Raduškin blog patrí medzi moje najobľúbenejšie. A jej tvorba, to je samá krásna titernosť. Obdivujem tú trpezlivosť. Jani, a musím povedať, lebo o tom som sa ešte nikdy nezmienila, že máš okrem iného veľký talent na písanie. Andrea

    OdpovědětVymazat
  8. Moc hezký! Radush je hrozně moc šikovná! :))

    OdpovědětVymazat
  9. Jo presne, nejpracovitejsi clovek ktereho znam. A fak ji jde vsechno a vse ma vkusne a sladene! Presto bych ji toho prala jeste mnohem vic aby se splnilo, nikdo jiny si to nezaslouzi vic, vsak vis Radanko :-*

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

ZOOT

ZOOT

FOOTSHOP

NOTINO