Budu si zapisovat

středa 30. září 2015
Nikdy jsem si nepsala deník. Na to, jak já jsem osoba posedlá vzpomínkami, se tomu dost divím. Ale teď budu poctivě zapisovat všechny radosti. Už zítra začíná můj "nový život". Do dnešního dne jsem si každý den, aspoň jednou za den, uvědomovala, jak moc jsem šťastná, ikdyž jsem třeba byla zrovna nešťastná.....vždy jsem si vzpomněla alespoň na jednu věc, pro kterou šťastná jsem (tomu říkám věta!!!). Teď tomu dám řád. Taky využiju všech svých notýsků a budu si zapisovat. Každodenní radosti. Zapíšu a uchovám si takový ten tetelivý pocit štěstí. Toto budiž mé další zářijové předsevzetí.

Budu si psát, co se mi povedlo (snad něco takového bude :), kdo mě potěšil, co mi udělalo radost, co jsem si koupila, co mi kdo řekl, na co úžasného jsem si vzpomněla...

Píšete si deník?

zdroj

Dobrý matroš

úterý 29. září 2015
Jestli budu ještě někdy zařizovat kuchyň, jsem dost na vážkách, zda bude znovu bílá. Tyto obrázky mě v tom jenom utvrzují. Fakt dobrý materiál (prý tombak - Tombak je mosaz s vyšším obsahem mědi - doufám, že vám tady nepíšu nějakou blbost) i design. Jednoduché, jednolité, bez úchýtek a na zem beton. Co si zapisuju tučně je umístění dřezu v ostrůvku a hezky dopředu.







zdroj



Podzimní radosti

pondělí 28. září 2015
Já miluju procházky na podzim. Vzít si do kapsy nůžky a střihnout větvičku s šípky, i bez šípků, trhat suché trávy, sbírat listí a doma pak z úlovků něco vytvořit. Tento interiér mi to všechno připomněl. To, jak podzim voní a jak to spousta lidí nemá rádo, jak už je počasí zrádné a šála v tašce se nakonec vždycky hodí a že "neviditelným" ponožkám už odzvonilo a kotníky mají být v teple (#jsemstará #mámrýmu :)).













zdroj

PechaKucha Night Ostrava

neděle 27. září 2015
Moje první!! :) Na tom nejlepším místě s tou nejbáječnější atmosférou. Trojhalí. Vydržela bych na ty stavby koukat hodinu, uvnitř pak ještě déle.





V té nej společnosti, jakou jsem si jen mohla přát. Děkuju, Markét :-*





Nejvíc jsem se těšila na...
zdroj
a oprávněně! :) Chtěla jsem poprosit o "selfíčko", ale Markét se styděla a říkala, že by se s náma stejně nevyfotil. Tak ne, no...


Potkala jsem spoustu známých i nových lidí. Moc ráda po opravdu dlouhé době zase viděla Daniela. Seznámila se s Karolínou Skórkovou, která stojí za akcí, co se chystá, takže máte šanci, a tou je Meat Design Ostrava. Do konce září jsou vstupenky za stovku. :)

Tištěné vstupenky jsou k dostání v:


Ostrava jedeéé. Mám radost!

zdroj

Do postele jsem padla až dnes, tak uvažuju, že se do ní ještě na chvíli vrátím! .) Celá PechaKucha byla vyčerpávajícím způsobem báječná. Endorfiny mi stříkaly z uší, srdce plesalo radostí, že tam můžu být. Taková ta akce, po které se Vám ještě hodiny nedaří usnout, jak moc jste plní dojmů a zážitků. Díky za to!

Ateliér II

sobota 26. září 2015
Ze své lásky k ateliérům už jsem se vypsala tu. Taky se tam píše o tom, že jestli já bych jednou ateliér měla, bude s ohledem na mou (ne)šikovnost nevyužitý. Nevadí, kochat se ateliéry druhých ale můžu. Tady jeden napůl byt a napůl tvůrčí prostor s loftovými prvky. 











PP jako Pablo Picasso

pátek 25. září 2015
Zbytek bytu k této fotce jsem nedohledala, což mě mrzí, protože to mohlo být fajn. Říká se, že kdo chce víc, nemá nic (syndrom tety Kateřiny, mě ještě úplně neopustil...), spokojím se tedy s touto jednou fotkou. Řekla bych k ní jen tolik, že mít v kuchyni fotku Picassa musí být ohromně inspirující, ikdyž si trůní jen u dřezu. Kdy jindy ale chcete koukat na něco hezkého, než když myjete nádobí, čili nuda v Brně, hlava má prázdniny a nápady můžou přicházet. Závěrem něco chytrého....v jednoduchosti je síla. Pravda?

zdroj

Bílá noc

zdroj


Kam plynou oči mé,
má milá?

Čí to zář nehty mé
postříbřila?

Když plamen krev hledá noc,
květy zapadají.

Oči očima v tmách
se přikrývají.

Slyšíš mou pleť
se na tvé chvíti?

Tvůj jazyk v ústech mých
nám svítí.

Josef Hora
Bílá noc

Tekvica

čtvrtek 24. září 2015
Moje!! Krásná!! Růžová! Dýně! Bo podzim a už je třeba zdobit a protože oranžová je nejhorší barva na světě a nikam se mi nehodí, tak já mám dýni z růžového sametu. Od Andrejky z Rêve de vivre, která teď nedávno otevřela e-shop. Ona je také autorkou této krásné dýničky. Tradáááá.... Jo a kdo třeba nerad růžovou, tak si račte přát, tu!










A teď jak to všechno bylo. Andrejka vyluštila z fotek v článku v Nových proměnách bydlení, tady, že sbírám staré vánoční ozdoby a napsala mi mail, že by mi ráda nějaké poslala. Zachránila je z jednoho starého domu, kde je chtěli vyhodit. Já štěstím bez sebe za pár dní dostala krabici plnou starých skleněných ozdob, které jsou nejkrásnější a já se málem samým blahem rozpustila. Chtěla jsem aspoň trochu poděkovat a tak jsem Andrejce poslala maličkost, kterou jsem vyrobila, aby měla něco ode mě a já zas naoplátku dostala dýni....takže teď si asi budem posílat balíčky donekonečna! :)))

Andrej, děkuju mockrát, za všecko! ♥

Jedna kostkovaná

středa 23. září 2015
Krátké vlasy jsou pro mě "megasuper". Nepatřím k těm, kteří zastávají názor, že holka musí mít dlouhé vlasy, jinak není holka a není sexy. Já se sobě (i Tomášovi) v krátkých líbím víc než s ohonem, který beztak čítal asi tři vlasy, takže spíš trapas než paráda. Já jsem i s krátkýma za holku, víc si užívám náušnice (ty hlavně!!) a taky rtěnky. Problém nastává v momentě, kdy si koupím nevhodný kousek oblečení a vážně přestávám být holka. Jojo, často se setkávám s údivem, že si 99 % oblečení kupuju na internetu. Podobně tomu bylo s kostkovanou bílo modrou košilí. Já totiž miluju košile. Nevyzkoušíš, nevíš. V ní jsem, podpořeno mým střihem, echt chlap. Díky, díky za pinterest. Ne nadarmo je označován za bezednou studnici inspirace. Pro košili už mám využití! My dvě, holky, ještě naděláme parádu. :)

zdroj

Můj den

úterý 22. září 2015
Včera jsem si udělala den jen pro sebe. Můj první den dovolené. V osm už jsem seděla v kadeřnickém křesle a pak se rozhodla zažít Ostravu jinak. Chodila jsem ulicema, slunce svítilo a já koukala kolem.





Dala jsem si pořádnou a hrozně dobrou snídani v La petite conversation. Panini s nivou a rukolou, cappuccino a earl grey. Musím říct, že byl dost zvláštní pocit trajdat ulicema a po kavárnách, když jdou všichni kolem Vás do práce. Pořád jsem si musela říkat "Nejsi nezaměstnance, máš jen dovolenou" :)))



V papírnictví jsem si koupila hedvábné papíry a přitom zjistila, proč musím mít všechny tašky velikosti almary. Další pořádnou roli obyč bílého papíru jsem ještě vláčela v ruce.
 


....a pak jsem vešla do nějakého mně úplně neznámého obchodu (Sinsay) a koupila jsem si brýle. Jedny sluneční a dvoje s transparentními skly, které jsem chtěla dááávno. Už dlouho si chci sice pořídit kvalitní sluneční brýle z optiky, ale já se znám, hned bych je ztratila. Jenom včera jsem své brejličky z ELLE zapomněla hned v prvním obchodě, kde mi to naštěstí připomněla všímavá paní prodavačka. 



Hezké dopoledne jsem pak završila obídkem s Karin a na její tradičně pozdní příchod (je to jediný člověk na světě, kterému to toleruju, protože na dobré "věci" se vyplatí si počkat :D) připila pivem. Po dlouhé době jsem někde nebyla autem. Prima to bylo. Moc jsem si odpočinula a že už jsem to opravdu potřebovala.



Krásný den mějte! ♥

Stolička ke klavíru

pondělí 21. září 2015
Další must have kousek, na který čekám, že natrefím za pár korun, případně "popelnicově" zadarmo je stolička klavírová obecná. Ale taková, jako je na fotce. Ta pro mě totiž obsazuje nejvyšší (původně tu bylo slovo nejvrchnější....měla bych se zamyslet a možná se přestat učit angličtinu tak intenzivně, ztrácím se pak v jazyce českém) pozice na žebříčku stylových nočních stolků. 

Co slouží jako noční stolek Vám? Klasika nebo něco netradičního?




Hraju si

neděle 20. září 2015
Když potřebuju ulevit mozku, hraju si na umění. Někdy je fajn nic neumět, nemůžete být zklamaní výsledkem. Můžete být maximálně mile překvapeni. Hlava čistá a dva si zarámuju. 

Koupila jsem si v týdnu v Lidlu štětce a blok, instagramoví přátelé vědí :), jen barvy byly vyprodané. Na víkend jsme pryč a jediné co jsem tady našla je černý inkoust. Stačil. S barvama to já stejně moc neumím, ale zkusím, příště.

Bavilo mě, že nemusím hlídat kaňky, na ty já trpím od mala. Taky jsem vždycky hrozně přetahovala. Takže, co mi nepropilo skrz, to jsem nechtíc cákla, ale mně se to tak líbí. Mám jednu památnou větu z kurzu paličkování. Paní lektorka říkala "Dámy, a když se spletete, tak je to vzorek! Jasný? Prostě to tam patří!", takže tak. Hlavní je, že účel mé patlání splnilo. Hlava má o pět kilo méně starostí. :)


Toto byl trapný pokus o pampelišky... :D :D :D



Patnáct

sobota 19. září 2015
Mám pocit, že mám otřes mozku. Tak moc mě bolí hlava. Takový šílený kolotoč v ní mám a nejde zastavit. V osm jsem měla pocit, že je půlnoc. Unavená, utahaná, ubulená. Hodně vzpomínám a hodně přemýšlím. Včera jsem odcházela a prohlížela si všechno kolem a vůbec se neuměla srovnat s pocitem, že v pondělí už nezaparkuju na svém místě, že už si nesednu na svou židli a cestou ke stolu už nebudu hulákat své "bonžůůůůůůůr"....(zas řvu). 

Patnáct let se včera uzavřelo. Naposled v mé první práci. Rozkaz zněl jasně. Žádná rozlučka, žádné slzy (se znám, ne?). Řeknem si čau, jako bychom se měli v pondělí znovu vidět. Celý týden jsem své rozhodnutí dávala velmi důrazně najevo. Neposlechli. Dojali mě. Celý pátek jsem probrečela. Nikdy jsem neměla v úmyslu odcházet ve zlém, že mi ale bude takhle smutno, to jsem opravdu nečekala. Holky přinesly dárek za všechny, první slzy se začaly kutálet. Otevřela jsem přiloženou kartičku a pak už se mi všechny podpisy slily v jednu kaňku. Tolik jich tam bylo. Všichni moji milí, ze všech našich poboček. Roztrhnu papír, ve kterém je zabalený dárek a poznala jsem obálku své "vypřané" (od hodně si přát) knížky. Lavina slz podruhé. A pak mi svitlo. Ségra nedávno sondovala, co že chci k Vánocům a jak že vypadala ta knížka, po které tak toužím a co jsem si ji u nich v knihkupectví tak dlouho prohlížela. Tolik práce si dali s dárkem pro mě, že zapojili mou rodinu. Tak moc mi chtěli udělat radost. Plán B byl psát Martině do Bella Rose, co by mi tak mohlo udělat radost. :))) A vy to víte, jak moc si vážím toho, když mě chce někdo opravdu hrozně moc potěšit, když nad dárkem přemýšlí. Když jsem těsně před koncem pracovní doby zahlédla šefíčka s kytkou, moje brada cukala, jako by mi do ní někdou pouštěl "dvěstědvacet". Napsal mi ten nej vzkaz na rozloučenou..... Děkuju!!



Co mi má práce dala a vzala. Dala hodně a nevzala nic. Mám Tomáše a mám Karin, jedny z nejdůležitějších lidí v mém životě, které bych třeba jinak neměla možnost potkat. Měla jsem ty nej kolegyně a kolegy s jejich chybama, co vůbec nejsou chyby,  a přesně takového šéfa :), tak jako já jsem byla kolegyně a některých "vedoucí" a podřízená, zase se svými nedostatky. Naučila jsem se mluvit s lidmi, nenechat se zaskočit, umět rychle reagovat, křičet, manipulovat, umět vyhovět, pomoct, podržet, být nekompromisní, být tolerantní, být spravedlivá, být hodná, být zlá a být kámoš a parťák. Už chápu, že nikdo není dokonalý ani robot, že každý má svoje a je svůj a tak je to dobře, protože když se to všechno nakombinuje, tak vznikne hodně veselá parta. Sranda musí být a taky, že byla. :)) A nakonec? Má práce mě přivedla k hezkým věcem, designu, umění a k nadšení pro to, mít to kolem sebe hezké...a taky chuť psát blog a to všechno mi otevřelo dveře k mé nové práci. :))

Jsem ráda, že jsem odešla s brekem, protože to znamená, že jsem to měla ráda tam a že jsem měla ráda je a vždycky budu! 

PS: Ti smajlíci v textu jsou velká přetvářka a měli by mít tu "hubu" přesně naopak, ale doufám, že brzy mi zas bude veselo!

Deset věcí, které mě baví na kávě

pátek 18. září 2015
K dnešní básni jsem Vám připravila šálek kávy. Pro atmosféru.

zdroj



1. Bez kávy není ráno ránem.
2. Káva božsky voní.
3. Příprava je rituál (...ale jasně, že i "kapsluju").
4. Kávě musí dělat společnost něco hezkého, ještě něco hezké kromě Vás! Kniha nebo dobrá společnost.
5. Káva dělá můj den hezčí.
6. Když mě čeká v práci těžká chvilka, jdu si uvařit kávu, abych se i přesto měla na co těšit.
7. Šálek kávy je ohromně fotogenická věc.
8. Dopít poslední doušek, je nutnost! Poslední hlt vždy podvědomě tuším, vím, že tam ještě je a často, když telefonuju, svůj šálek někam položím a pak ho hledám. Hledám svůj poslední lok. Mám to přesně spočítané a vím, kdy jsem svou kávu dopila a nebo taky ne.
9. Je proklatě dobrá.
10. Pro lásku ke kávě mám své "U kávy s...." (to je ta dobrá společnost!).


zdroj



Na dávný verš

zdroj



Plášť toho léta tkám si stranou,
jménem tvým navlékaje zas
ten verš jak nitku vypáranou.
Pod hvězdami, jež zhasly v nás,

já snil: až rytmus jeho zmizí
a tvé krve, do níž z moji vplul,
zábst budou v každé ruce cizí
tvá ňadra bílá jako sůl.

A po letech kdo okouzlený
zaslech v tobě rytmus ten?
Já miloval jsem jiné ženy
jinými verši okouzlen.

A dnes na dávnou uvítanou
plášť toho léta tkám si stranou,
jménem tvým navlékaje zas
ten verš jak nitku vypáranou -

větrem se zaleskl a zhas
jak na hřebínku zlatý vlas.

František Hrubín
Na Dávný verš

Povolání snů: Vetešník

čtvrtek 17. září 2015
Vetešnice budu. To by mi šlo. Že mě to nenapadlo dřív. Spousta věcí by mě nestála nic, protože mám svá místa a vychytaný čas, kdy se kudy ochomejtnout, abych našla. Za další výhodu považuju, že o své lásce k věcem, co už dávno ztratily lesk, dokážu velmi zaníceně vyprávět a spoustu lidí potěším jen tím, že se té (pro ně) hrůzy ujmu, s radostí mi ji přenechají a chichtají se, co jsem to za podivína. Měla bych obrovské prostory, vidím to na lokalitu Ostrava - Vítkovice, nějakou nevyužívanou halu. Takový loftový hangárek, v hezkém počasí bych měla stánky taky venku. Pořádala bych své vlastní bleší trhy a strašně ráda a moc bych si povídala se svými zákazníky. Každý by taky dostal ke svému nákupu malou pozornost, třeba starou pohlednici s nějakým milým textem nebo výstřižek zažloutlých novin.



1 | 3 | 2 | 4



 7 | 8 | 5 | 6 

TCHIBO

ZOOT

NOTINO

BAŤA