Sunday mood

neděle 31. ledna 2016
1 | 2 | 3




Oni

sobota 30. ledna 2016
...byli vážně bezvadný pár! Ohromně fotogenický, mimo jiné. Myslím, že Serge si měl nechat své původní jméno. Lucien. Hezky to zní. Líbí se mi, že je považován za nástupce prokletých básníků, které já miluju od střední školy. Byl označován za skandalistu a provokatéra a k takovým lidem já měla vždycky blízko. Nepíšu o něm, o nich, poprvé a jistě také ne naposled. .) A hezky se taky vyjímají na stěně, pamatujete ještě??







Jsem se zamyslela

pátek 29. ledna 2016
Včera. Co opravdu potřebuju? To vše, když jsem potkala tuto fotku... Pravda veliká v ní je. Nejlepší ale je, že si každý pod daným slovem, představí něco úplně jiného. Každý vidí šanci v něčem jiném, taky svobodu a krásu, odvahu tam, kde zrovna jemu chybí... To je hezké. Jak máme každý jiný pohled na ten náš svět. Co mě ale zajímá je, která jsou ta Vaše dvě slova, která tam chybí. Ta, která už někdo "utrhl". Moje jsou: radost a láska!

Takové malé zamyšlení, když je ten pátek.

zdroj

Všímám si

čtvrtek 28. ledna 2016
Krásný interiér plný "takových těch" zajímavých detailů, které mě na fotkách bytů tolik baví hledat. Svícny, lampy, úchytky. Nebo třeba stylový radiátor. Druhá fotka se nám hezky hodí k pondělnímu příspěvku o využití parapetů. A až budu mít jednou velkou předsíň/chodbu, tak v ní budu mít bílou lavici, na to se vskutku těším.











Protože

středa 27. ledna 2016
...tmavě modrá je jedna z nejbáječnějších barev na světě, protože se nikdy neomrzí a protože sluší každému a jí sluší červená rtěnka! Proto jí věnuji dnešní příspěvek. Pamatuju si na svou krimplenovou mini, kterou jsem nosila celou střední a ušila mi ji sestra z nějakých hrozných šatů po mamce. Materiál to byl naprosto příšerný a lépe než wikipedie bych to nepopsala, tedy cituji: "Krimplen je polyesterová úpletová tkanina, používaná k výrobě textilu v 70. letech 20. století. Oblečení z ní bylo nemačkavé, ale neprodyšné a na pohled umělé." Tak přesně taková ta sukně byla, ještě bych snad dodala, že hrozně kousala, ale pro mě byla nejkrásnější a nosila jsem k ní rolák ve stejné barvě a tmavě modré lakýrky. Hifi stereo to bylo. Dost sentimentu. Modrá je vážně dobrá.
 

1 | 2


 1 | 2 | 3


Baletky

úterý 26. ledna 2016
Vy víte, že já a baletky...že mě k nim něco přitahuje. Odjakživa. Už jsem o tom psala. Trochu tu a trochu tady. A proto úplně zbožně sleduju pár instagramových profilů a ukládám si z nich obrázky. Sebemrskačky je pak mám třeba v mobilu na ploše. Některá zátiší jsou ale opravdu nádherná.

PS: Už jsem začala aspoň cvičit, konečně! Řekla jsem si, že jsem beztak unavená z toho, že se nehýbu. Makám, jako baletka!








Parapety nepodceňovat

pondělí 25. ledna 2016
Někdo na parapety nedává nic, někdo jen květiny a já myslím, že si toho tato část okna zaslouží mnohem víc. Až mi okna přestanou slintat, čili až mrazy ustanou, a po sklech nebude neustále stékat voda, uložím si na ně i knížky a časopisy. Prozatím si vystačím s věcmi, kterým voda neuškodí.


1 | 2 | 3 



1 | 2 | 3 


1 | 2 | 3 


1 | 2 | 3  


 1 | 2

Sunday Mood

neděle 24. ledna 2016



 1 | 2| 3  




Na pohodu

sobota 23. ledna 2016
Chce se mi být celý víkend v posteli. Mám pocit, že potřebuju spát ikdyž spím a že tu únavu nemůžu nikdy dospat. V noci, když se náhodou malinko proberu a přetáčím na druhý bok, myslím na to, jak je prima, že ležím, cítím jak odpočívám a doufám, že je ještě daleko do zazvonění budíku (chce se mi smát, když toto píšu).  Přesto se snažím užít každou minutu dne, vstávat brzy a neusínat se slepicema. Pracovat, psát, číst, chodit na procházky.

Tento interiér na mě působí ohromně odpočinkově, tulivě a hřejivě. Aspoň chvíli si tedy budu představovat, že tam jsem. Pro více fotek sem.










Ingrid Marie

pátek 22. ledna 2016
Když má "věc" hezký obal, ať je to, co je to, chci to. Na mě to prostě zabírá. Třeba tady už jsem o tom psala. Obalový design by mě jako obor moc bavil.

Zpět k tématu. To jsem si tak minulý pátek vyrazila na malý nákup v IKEA do shopu švédských specialit. Kupuju tu sýry, džemy a knäckebröd. A co nevidím....máme novinku! Jablečné džusy v dřevěné bedýnce. Byla jsem lapena. Mají nejkrásnější etiketu, nejen proto, že je růžová, ale taky pro to jméno. Ingrid Marie.

PS: Jsou úžasné také uvnitř. ;)





Hezky ladí s obrázkem od Ivon.



A co Vy? Vnímáte balení výrobků? Zabírá to na Vás nebo dokážete odolat?

Žena na plese

zdroj



S necudným gestem nesou vypůjčené vlečky
a cinkající bižutérii
a muže jako přilepené šnečky,
které si k ránu rozkousnou a vypijí.

A vypijí a pak je pošlou spát,
neboť v nich všechno pláče, bouří se a touží
a žasne nad tou obarvenou louží,
že to byl prve krásný vodopád.

Pokorně potom dlouho nosí v tváři
tu strašnou žíravinu, žal,
a tajně pudrují se v kanceláři,
aby to nikdo nepoznal.

Když zmizí žíravina, vypůjčí si vlečky
a cinkají bižutérií
a muže, přilepené černé šnečky,
si k ránu rozkousnou a vypijí.


Jiří Šotola
Žena na plese

Tolik barev

čtvrtek 21. ledna 2016
Barevnější, než jste tady u mě na blogu zvyklí, ale tak krásný a osobitý. Všude plno věcí a stejně není přeplácaný. Má šmrnc, co říkáte? Jsem unešená malůvkama na stěně v kuchyni. Kdybych měla víc odvahy, zkusím to taky.











"M" jako Martina

středa 20. ledna 2016

Jak už jsem párkrát zmínila, v mé nové práci mám opravdové štěstí na lidi. Mým velikým štěstím je Martina. Čím méně se s ní život mazlil, tím víc optimismu má. Všechny trable překonává větou: „Jediné co bych nesnesla žít nudný život!“. Nikdy si nestěžuje, nevzdychá, všechno bere s humorem sobě vlastním. Přála bych si mít aspoň z poloviny takový nadhled jako ona. Je neuvěřitelně vtipná, už naše seznámení bylo přesně takové, jako je ona. Udělala na mě dojem. Čím víc mám možnost ji poznat, tím větší radost mám. Má krásnou spisovnou češtinu, píše básně, oplývá nepřekonatelným humorem, má bystrý mozek, je kreativní a hýří nápady. Čeho si vážím nejvíc je, že je na ni spoleh a je mi od prvního dne velikou oporou. Miluje zvířata, které adoptuje ve velkém!  Na jakoukoliv situaci vystřihne verš nebo poznámku, že se zlomím v pase. Až ji přemluvím, ať začne blogovat, budeme se bavit všichni! Je to velký člověk a čím méně měří (150 cm???), tím větší osobnost je! Aktuálně je po vážné operaci a jediné, co ji trápilo předem bylo, že na operační sál nemůže jít s nalakovanými nehty. První sms, kterou jsem od ní dostala „po“, byla informace o tom, že už je zase člověk, že už si konečně mohla nalakovat nehty…a taky tato báseň:

Má děloho jediná,

zbyla po Tobě dutina!

Tohle snad přežiju hravě-

Co smysl má, je v hlavě!


Brzké uzdravení , moje nejdražší!

zdroj

Jak jsem

úterý 19. ledna 2016
...nenatřela jenom stůl. :) Sledující můj instagram už viděli náš nově natřený stůl a dnes pokračování. Stolem to jenom začalo a do půl hodiny byla natřená také pracovní deska kuchyňské linky. Mořidlo mě nebavilo a šedá je moje kamarádka nejlepší. Materiál: Balakryl, šedý mat. Jak dlouho to vydrží, nemám zdání, ale krása to je a já se samou radostí tetelím (Tomáš se tetelí taky a dostala jsem pochvalu!). Howgh!



 

U kávy s...

pondělí 18. ledna 2016
Letošní první, s velkou radostí tvořený a uveřejněný, rozhovor U kávy s... Také dlouho očekávaný, ale jak už jsem psala dřív, na hezké a milé se vyplatí si počkat. Má nejmilejší Ivona Knechtlová a její krásné ilustrace, kterých mám v celé bytě už asi "milión" a těším se na další! Těší mě pohled na ně, zvedají mi náladu, ponoukají mě, abych taky tvořila, jsou pro mě ta nejlepší společnost, a proto jsou v kuchyni, obývacím pokoji i v ložnici. S Ivon mě seznámily právě obrázky, které maluje a do kterých se přenáší její přátelská a laskavá povaha a to vše z nich pak vyzařuje. Vy si je můžete pořídit také. Ivon najdete na Fler pod přezdívkou Bel Ami. Má také instagram, facebook, svůj blog a webové stránky.
 
Pro všechny rozhovory používám téměř stejné dotazy, jen některé, s ohledem na povolání, měním. Zajímavé je, kolik toho zrovna tyto otázky o lidech vypoví. Svět je plný úžasných a talentovaných lidí! Nikdy jsem nechtěla vyzvídat a nikdo nemusí odpovědět na všechno, na co se ptám. Já jsem ale ráda, že nikdy nikdo neodmítnul. Baví mě jejich přáni, fantazie, nápady, talent...to je to, co všechny spojuje.





Jak jsi se dostala k tomu co teď děláš? Myslím ten první nápad, myšlenka..... Čím a kdy to všechno začalo? 
Kreslím od dětství a být ilustrátorem byl vlastně můj dětský sen. Nakonec se věci vyvinuly jinak, já šla studovat vysokou školu úplně jiného zaměření, vždy jsem kreslila ráda, ale spíš už jen okrajově. Asi před dvěma lety, kdy jsem byla už moc unavená mou tehdejší prací v kombinaci s péčí o dvě dcery jsem začala o věcech hodně přemýšlet. Zamýšlela se, co bych vlastně od života chtěla, co má a nemá smysl. Toužila jsem zvolnit, zbavit se stresu, žít pomaleji a zdravěji a dělat to, co mne opravdu baví. Zároveň  jsem chtěla mít víc času na rodinu. Opravdu až s dětmi člověk vidí, jak ten čas hrozně rychle utíká. A já nechtěla životem jen tak proběhnout, pořád se někam hnát a nic nestíhat a o věcech jen snít. Tak jsem začala kreslit víc a víc. A teď v létě jsem se finálně rozhodla s původní prací skončit a pomalu se dostávám tam, kam bych ráda. 



Co máš na své krásné práci nejradši a co je pro Tebe největší inspirace?
Kreslení mne především moc naplňuje a uspokojuje. Je to relaxace, odpočinek i adrenalin zároveň. Kreslení a malování je pro mne pocitová záležitost. Dřív jsem malovala nejraději a nejlépe, když jsem byla smutná. Obrazy pak byly temné, depresivní a filozofické. Teď ale raději kreslím pozitivní a milé věci. Ohromným potěšením a povzbuzením jsou pak pro mne pozitivní reakce lidí, co mou práci sledují, případně si mé obrázky i koupí. 
A inspiraci, tu nacházím všude kolem. Může to být příroda, nějaká drobnost,  pocit, barva, světlo, nálada, město, lidé, knihy, ale i internet. 

A tvé povolání snů? Můžeš si vybrat cokoliv!!!
Jak jsem psala už u první otázky, mým povoláním snů je být ilustrátorem a ještě přesněji být ilustrátorem dětských knih. Je to to, na čem teď intenzívně pracuji. Aby byl sen úplně dokonalý, ráda bych dělala své autorské knížky pro děti, tedy psala i ilustrovala. A i když už mám první projekt v hlavě, je k tomu ještě kus cesty. 



Nejlépe strávený den.... Čímž se dostáváme také ke koníčkům. Co tě baví?
Kromě kreslení, které je mým největším koníčkem, ráda cestuji. Takže ideální den by byl s rodinou někde na výletě. Bylo by krásné počasí, dali bychom si skvělý oběd, holky by vůbec nezlobily, ze všeho by se radovaly a vůbec by se neptaly na věci jako “Mami, a kdy už tam budeme??”.  S rostoucím věkem jsem zjistila, že také celkem ráda vařím. Takže ten ideální den bych na večer doplnila třeba báječnými domácími houskami s máslem. Kromě cestování také moc ráda čtu. V poslední době jsem si hodně oblíbila audioknihy, které jsou úžasné v tom, že při jejich poslechu mohu zároveň kreslit. 

Je film nebo knížka, jejíž příběh bys chtěla žít? 
Jako malá jsem milovala knížku Děti z Bullerbynu, tehdy bych se tam hned přestěhovala. Když jsem byla trochu větší, hned bych žila příběhy z knih Athura Ransoma o Vlaštovkách a Amazonkách. Později jsem chtěla být Amélie z Montmartru. No, a ted’ mám období, kdy jsem moc a moc spokojená se svým vlastním životem.



Protože se na blogu věnuju taky bydlení....co máš doma nejradši, bez čeho by ses neobešla? Sbíráš třeba něco?
Doma mám určitě nejraději světlo. Bydlíme v podkrovním bytě, kde máme spoustu střešních oken a kde to bylo možné, tam máme okna francouzská. Naprosto zásadní je pro mne pracovní stůl přímo pod oknem, kde mám k práci přirozené denní světlo. Měla jsem to tak i celé dětství ve svém pokoji a trávila tam většinu času. V interiéru mám nejraději kombinaci bílé se světlým teplým dřevem doplněnou černou a  šedou barvou. Všeobecně se mi moc líbí skandinávský styl bydlení, ale nedržím se toho úplně striktně.  Designových kousků doma moc nemáme, ale o čem jsem opravdu dlouho snila a nakonec si to pořídila, to je bílá židle DSW od Vitry. Pokud jde o sběratelství, jsem neskutečně ujetá na výtvarné potřeby a různé sešity a bloky. Jinak vzhledem ke své tendenci hromadit věci se snažím moc dalších věcí nesbírat. Sním o uklizeném elegantním domě, kde budou taková krásná zákoutí, jako máš Ty.  




A na závěr, máš v Praze nějaké své místo, ať už je to kavárna, park nebo lavička u domu....?
V době, kdy jsem chodila na vysokou školu, ráda jsem moc ráda chodila na nábřeží u Výtoně. Měla jsem to cestou ze školy, tak jsem tam byla i několikrát do týdne. Dřív tam bývalo skoro prázdno, dalo se tam u vody sednout a v tichu číst knížku, fotit, učit se nebo jen tak přemýšlet. V posledních letech se tam už moc často nedostanu a navíc je to teď  celkově hodně frekventované místo a už nemá to kouzlo, co mělo dřív. Z kaváren v Praze mám moc ráda La Bohème Café a pak také nesmím zapomenout na  miniaturní kavárnu Ebel v Kaprově ulici, ke které se váže hromada mých romantických vzpomínek.  
Úplně nejraději mám ale naši zahradu. Když jsem se před deseti lety přistěhovala ke svému příteli, byla všude v rámci snadné údržby jen tráva, pár stromů a konifer a rovné cestičky ze zámkové dlažby. Tak jsem to nemohla nechat. Teď máme všude zaoblené záhonky s květinami, magnoliové keře, jezírko a různá místa k posezení. Nejraději mám dřevěnou kulatou lavičku, která je kolem dokola kmene velkého ořechu, je to naprosto kouzelné místo. 


Děkuji, Ivon!

Sunday mood

neděle 17. ledna 2016

 1 | 2 | 3




Tady asi bydlí...

sobota 16. ledna 2016
...muzikant. A na to navážu, protože nevíte, že já (mimo dalšího miliónu dalších povolání) chtěla hrát na housle a být v tom fakt dobrá. Láska k houslím se u mě probudila v mých patnácti letech, kdy jsem byla přítomna recitálu, kde jako doprovod básníkovi hrála slečna na housle. Já jsem tou krásou skoro omdlela a chtěla to taky umět. Na housle jsem však nikdy nehrála. Na co jsem chvíli hrála byla flétna, ale jak mám malé malíčky, tak jsem nedokázala zakrýt ty poslední dvojité dírky na flétně, a  když přišla řada na toto krizové místo, pískla jsem šílený tón....taky jsem hrála na dětský klavír kočku, co leze dírou a ještě pec nám spadla. Víc bych to nerozpatlávala a vrátila se k tomuto bytu, kde o hudební nástroje není nouze.

Co jsem si zde našla krásného je vzrostlý eucalyptus a já doufám, že ten můj taky tak hezky vyroste. Pak laškuju s myšlenkou koupit si kaktus, protože mým milým  Mes Hommes a Ananas Barb to jde krásně. Mně ne, vždycky je přeliju, asi. A pak mě asi dost baví ta skica visící vedle saxofonu.














ANSWEAR

ZOOT

ZOOT

NOTINO