U kávy s...

pondělí 18. ledna 2016
Letošní první, s velkou radostí tvořený a uveřejněný, rozhovor U kávy s... Také dlouho očekávaný, ale jak už jsem psala dřív, na hezké a milé se vyplatí si počkat. Má nejmilejší Ivona Knechtlová a její krásné ilustrace, kterých mám v celé bytě už asi "milión" a těším se na další! Těší mě pohled na ně, zvedají mi náladu, ponoukají mě, abych taky tvořila, jsou pro mě ta nejlepší společnost, a proto jsou v kuchyni, obývacím pokoji i v ložnici. S Ivon mě seznámily právě obrázky, které maluje a do kterých se přenáší její přátelská a laskavá povaha a to vše z nich pak vyzařuje. Vy si je můžete pořídit také. Ivon najdete na Fler pod přezdívkou Bel Ami. Má také instagram, facebook, svůj blog a webové stránky.
 
Pro všechny rozhovory používám téměř stejné dotazy, jen některé, s ohledem na povolání, měním. Zajímavé je, kolik toho zrovna tyto otázky o lidech vypoví. Svět je plný úžasných a talentovaných lidí! Nikdy jsem nechtěla vyzvídat a nikdo nemusí odpovědět na všechno, na co se ptám. Já jsem ale ráda, že nikdy nikdo neodmítnul. Baví mě jejich přáni, fantazie, nápady, talent...to je to, co všechny spojuje.





Jak jsi se dostala k tomu co teď děláš? Myslím ten první nápad, myšlenka..... Čím a kdy to všechno začalo? 
Kreslím od dětství a být ilustrátorem byl vlastně můj dětský sen. Nakonec se věci vyvinuly jinak, já šla studovat vysokou školu úplně jiného zaměření, vždy jsem kreslila ráda, ale spíš už jen okrajově. Asi před dvěma lety, kdy jsem byla už moc unavená mou tehdejší prací v kombinaci s péčí o dvě dcery jsem začala o věcech hodně přemýšlet. Zamýšlela se, co bych vlastně od života chtěla, co má a nemá smysl. Toužila jsem zvolnit, zbavit se stresu, žít pomaleji a zdravěji a dělat to, co mne opravdu baví. Zároveň  jsem chtěla mít víc času na rodinu. Opravdu až s dětmi člověk vidí, jak ten čas hrozně rychle utíká. A já nechtěla životem jen tak proběhnout, pořád se někam hnát a nic nestíhat a o věcech jen snít. Tak jsem začala kreslit víc a víc. A teď v létě jsem se finálně rozhodla s původní prací skončit a pomalu se dostávám tam, kam bych ráda. 



Co máš na své krásné práci nejradši a co je pro Tebe největší inspirace?
Kreslení mne především moc naplňuje a uspokojuje. Je to relaxace, odpočinek i adrenalin zároveň. Kreslení a malování je pro mne pocitová záležitost. Dřív jsem malovala nejraději a nejlépe, když jsem byla smutná. Obrazy pak byly temné, depresivní a filozofické. Teď ale raději kreslím pozitivní a milé věci. Ohromným potěšením a povzbuzením jsou pak pro mne pozitivní reakce lidí, co mou práci sledují, případně si mé obrázky i koupí. 
A inspiraci, tu nacházím všude kolem. Může to být příroda, nějaká drobnost,  pocit, barva, světlo, nálada, město, lidé, knihy, ale i internet. 

A tvé povolání snů? Můžeš si vybrat cokoliv!!!
Jak jsem psala už u první otázky, mým povoláním snů je být ilustrátorem a ještě přesněji být ilustrátorem dětských knih. Je to to, na čem teď intenzívně pracuji. Aby byl sen úplně dokonalý, ráda bych dělala své autorské knížky pro děti, tedy psala i ilustrovala. A i když už mám první projekt v hlavě, je k tomu ještě kus cesty. 



Nejlépe strávený den.... Čímž se dostáváme také ke koníčkům. Co tě baví?
Kromě kreslení, které je mým největším koníčkem, ráda cestuji. Takže ideální den by byl s rodinou někde na výletě. Bylo by krásné počasí, dali bychom si skvělý oběd, holky by vůbec nezlobily, ze všeho by se radovaly a vůbec by se neptaly na věci jako “Mami, a kdy už tam budeme??”.  S rostoucím věkem jsem zjistila, že také celkem ráda vařím. Takže ten ideální den bych na večer doplnila třeba báječnými domácími houskami s máslem. Kromě cestování také moc ráda čtu. V poslední době jsem si hodně oblíbila audioknihy, které jsou úžasné v tom, že při jejich poslechu mohu zároveň kreslit. 

Je film nebo knížka, jejíž příběh bys chtěla žít? 
Jako malá jsem milovala knížku Děti z Bullerbynu, tehdy bych se tam hned přestěhovala. Když jsem byla trochu větší, hned bych žila příběhy z knih Athura Ransoma o Vlaštovkách a Amazonkách. Později jsem chtěla být Amélie z Montmartru. No, a ted’ mám období, kdy jsem moc a moc spokojená se svým vlastním životem.



Protože se na blogu věnuju taky bydlení....co máš doma nejradši, bez čeho by ses neobešla? Sbíráš třeba něco?
Doma mám určitě nejraději světlo. Bydlíme v podkrovním bytě, kde máme spoustu střešních oken a kde to bylo možné, tam máme okna francouzská. Naprosto zásadní je pro mne pracovní stůl přímo pod oknem, kde mám k práci přirozené denní světlo. Měla jsem to tak i celé dětství ve svém pokoji a trávila tam většinu času. V interiéru mám nejraději kombinaci bílé se světlým teplým dřevem doplněnou černou a  šedou barvou. Všeobecně se mi moc líbí skandinávský styl bydlení, ale nedržím se toho úplně striktně.  Designových kousků doma moc nemáme, ale o čem jsem opravdu dlouho snila a nakonec si to pořídila, to je bílá židle DSW od Vitry. Pokud jde o sběratelství, jsem neskutečně ujetá na výtvarné potřeby a různé sešity a bloky. Jinak vzhledem ke své tendenci hromadit věci se snažím moc dalších věcí nesbírat. Sním o uklizeném elegantním domě, kde budou taková krásná zákoutí, jako máš Ty.  




A na závěr, máš v Praze nějaké své místo, ať už je to kavárna, park nebo lavička u domu....?
V době, kdy jsem chodila na vysokou školu, ráda jsem moc ráda chodila na nábřeží u Výtoně. Měla jsem to cestou ze školy, tak jsem tam byla i několikrát do týdne. Dřív tam bývalo skoro prázdno, dalo se tam u vody sednout a v tichu číst knížku, fotit, učit se nebo jen tak přemýšlet. V posledních letech se tam už moc často nedostanu a navíc je to teď  celkově hodně frekventované místo a už nemá to kouzlo, co mělo dřív. Z kaváren v Praze mám moc ráda La Bohème Café a pak také nesmím zapomenout na  miniaturní kavárnu Ebel v Kaprově ulici, ke které se váže hromada mých romantických vzpomínek.  
Úplně nejraději mám ale naši zahradu. Když jsem se před deseti lety přistěhovala ke svému příteli, byla všude v rámci snadné údržby jen tráva, pár stromů a konifer a rovné cestičky ze zámkové dlažby. Tak jsem to nemohla nechat. Teď máme všude zaoblené záhonky s květinami, magnoliové keře, jezírko a různá místa k posezení. Nejraději mám dřevěnou kulatou lavičku, která je kolem dokola kmene velkého ořechu, je to naprosto kouzelné místo. 


Děkuji, Ivon!

5 komentářů

  1. Nadherne ilustrace od krasne zeny. A prijemny rozhovor :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Olívko, super!!!! .... Ivon a její tvorbu mám moc ráda .... takže mě jsi dneska u kávy moc potěšila !!!! Marki

    OdpovědětVymazat
  3. Miluju Ivoniny ilustrace a moc ráda jsem si o ní přečetla víc. A u té části o Bullerbinu a Vlaštovkách a Amazonkách všechno ve mně volalo:"Já taky! Já taky!" ;) Tak je mi teď ještě sympatičtější ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Mám moc ráda ilustace od Ivon a pár jich mám na wishing listu :-)
    A taky mám moc rád tvé kávové dýchánky, Oli <3

    OdpovědětVymazat
  5. Krásne ilustrácie, už som nám na Fleri vybral dva nové plagáty do zbierky! :))

    Patrik
    http://www.madebyboy.com

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

ZOOT

ZOOT

ZOOT

ZOOT