Druhá ruka

úterý 10. května 2016
Klidně by se dnešní článek mohl jmenovat Značka: Staré je krásné! Zachraňujte. Šetřnější domov nemusí nutně znamenat jen šetření energií. Pro mě jsou to třeba i mé popelnicové trofeje. Zachráněný nábytek, který by skončil na smetišti. Z použitelného nábytku by se stal vlastně odpad. Já mu dám druhou šanci a ještě ušetřím, protože si nemusím nic nového pořizovat. Díky stodole Tomášova dědečka však nejsem odkázaná jen na popelnice. Chápu, že ne každý má tu možnost, ale zkuste známé nebo sousedy. Mám zkušenost, že jsem svým nadšením pár lidí pobavila a oni byli navíc rádi, že se něčeho zbaví.

Co se nejvíc osvědčilo u nás doma je, že s mamkou a sestrou prostě jedem výměnný obchod. Když se mi něco okouká, nabídnu k zapůjčení. Občas se ke mně daná věc vrátí, jindy zůstane tam, kde je, případně to ještě "vyčenžuje" mamka se ségrou. Poslední kolo je "odvezeno na zahrádku". To byl případ látkových pytlíků po babičce. .)

Třikrát zdar kontejnerům, stodolám, bleším trhům, bazarům, starožitnictvím, antikvariátům, internetovým inzercím a aukcím.

Svícný z aukra a knížka z antikvariátu


Dřevěný stolek je včerejší úlovek u kontejneru, industriál lampa je ze stodoly, starý stativ z aukra.

Staré kaligrafické pero je krásná dekorace na pracovní stůl


Ošuntělé terakotové květníky pro mě budou mít vždycky kouzlo a komu se nelíbí, může je schovat do hrnku a nechat koukat třeba jen okraj.

Přehoz na postel, který už vystřídal všechny naše domácnosti a povlaky na polštáře jsem ušila ze starého povlečení a prostěradel .

Váza po mámí, která mi dělá radost v ložnici. Sluší jí nejen živé květiny, ale třeba i usušený nevěstin závoj.

Stříbrné rámy ze stodoly, Eiffelka z blešího trhu, designově povedené papírové obaly poslouží jako úložné boxy a spousta knih z antikvariátů. To jsou mé poklady, které jsou zároveň úžasně dekorativní.



Kdo čte můj blog, ví, kolik jsem toho za svůj život nahromadila, zachránila, zrenovovala, a ikdyž moc ráda nakupuju, štěstí, které zažívám, když něco ukořistím za pár kaček nebo úplně zadarmo, tomu se nic nevyrovná.

A kde lovíte Vy?




4 komentáře

  1. Jani, mám doma plnú garáž vecí a nábytku, ktoré čakajú na menšie či väčšie úpravy. Pri každom novom úlovku len stále dúfam, že sa ešte zmestí do garáže auto. presne ako hovoríš, je to nepopísateľné šťastie, keď sa niečo podarí zachrániť. Mám taký záväzok, že ako sa oteplí začínam na vyprázdňovaní garáže pracovať. Len toho času je málo. Andrea

    OdpovědětVymazat
  2. Také chodím ulicemi kolem popelnic s očima otevřenýma. Jen tam kde bydlím lidi moc starého nevyhazují (protože mají všechno nové). Máme doma staré štokrle a křesílko po strýcově babičce. A nádobí po prababičce a staré damaškové povlečení u nás také žijí dál. A když nepomůže babička, je tu sekáč ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Do kontajnerov sa hanbím chodit, ale vylozene kreslo pred kancelariou beriem. V zime som akurat nasla u popelnici krasne kreslo, urobila som kolečko s autom a tak rýchlo naložila a sklopila sedadlá že sa sama sebe cudujem.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

ZOOT

ZOOT

FOOTSHOP

NOTINO