Píseň podzimní

pátek 23. září 2016
zdroj



Sám sklon a ston,
svých viol tón
podzim roní,
a duši mou
rve touhou mdlou,
monotonní.

Skláním se níž
a blednu, když
chvíle zazní.
Vzpomenuv dnů,
propadlých snu,
pláču v bázni.

A odcházím
ve vichru zim,
který svistem
žene mne z chvil,
jako bych byl
suchým listem.


Paul Verlain
Saturnské básně

4 komentáře

  1. Bylo mi teskno po pátečních chvilkách poezie.Takže děkuji a hodně štěstí na stáží v Praze:),Val

    OdpovědětVymazat
  2. Líbí se mi nejspíš v každé verzi
    Ó podzime,
    tak dlouze tvé
    housle lkají,
    mou duši tou
    hrou unylou
    utýrají.

    Dýchaje tíž,
    zesinám, když
    orloj slyším,
    vše je to tam,
    ten žal, co mám,
    neutiším.

    I odcházím
    povětřím zlým,
    jehož svistem
    jsem hnán sem tam
    jak byl bych sám
    suchým listem.

    Proklatí básníci prostě stojí za to.

    OdpovědětVymazat
  3. ach!
    kdy dáme ten proklatej podzimní svařák??

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

ZOOT

ZOOT

ZOOT

ZOOT