Psaní

sobota 30. dubna 2016
Myslím, že už jsme jednou zmínila, že ke mně nápady na psaní přichází přesně v tu chvíli před usnutím, než upadnu do úplného kómatu. Buďto tedy překonám svou lenost a rychle si udělám poznámku do notýsku a zaznamenám alespoň hlavní myšlenky, protože všechny věty už bych nepochytala, nebo usínám a doufám, že si ráno vzpomenu.

Přesně tak to bylo i včera. Usnula jsem....a ráno? Nevím. Temno. Pak jsem si vzpomněla, že bych si moc ráda přečetla osobní lístek, který jsem včera dostala (děkuju!!!) a najednou mi svitlo. Chtěla jsem psát o osobních vzkazích a dopisech. Těch, psaných rukou. Jsou srdečné a upřímné a já si je ráda schovám, abych se k nim po čase zase vrátila a vybavila si milý okamžik a člověka, který byl autorem. Mám krabici plnou vzpomínek, jsou v ní zápalky z oblíbeného rockového klubu, fotky, lístky z kina, debilní notýsky, do kterých jsem si zapisovala ještě debilnější momenty. Chtěla jsem některé z nich vyhodit asi milionkrát, někdy se tu bednu bojím i otevřít....ale pak si řeknu, že jednou třeba změním názor a tak je schovaná a jen do ní občas něco přidám, ale třídit nebudu.

Čím jsem si však jistá je, že já budu psát lístky a vzkazy dál, ručně. Přesto však nezanevřu na maily a zprávy poslané telefonem, ale když to půjde, napíšu a pošlu poštou!

zdroj


Někdy si připadám prvorepubliková. A vy?

Sofa

pátek 29. dubna 2016
Není nábytek jako nábytek. Třeba jako toto sofa. Sofa s duší, které má jistě příběh. Sametový fešák, na kterém bych chtěla proválet víkend, s kávou, vínem, knížkou, psaním, prostě jen tak. Nejvíc se mi líbí, jak si trůní takto v prostoru. Přesně to si zaslouží. Žádné do kouta s ním.





Slavnost

zdroj



Když jaro vře
a bílé okvětí
jak spodnička se vzdouvá
na keřích
když z trávy voní hřích
a všechno po hříchu,
a teskné šero sova
křídly roztřese,
když dívky jdouce lhou,
že kloužou po oleji,
jak stroje v ložiskách,
a ty jen tiše kvílíš,
když bůh si zoufá zas,
že božský je jim příliš
a někdo lidský že je povíská
za lad a sladký žel
té chůze královniček,
když dohoukal už sýček
a láskou zešílel,
když míza v proutí vzlíná,
kdž leknín k luně plá,
když luna na ňadru
si knoflík odepne
a vzdává se mu silná,
když kamsi, kamsi
poděla se duše,
že do těla se nám už nevešla,
když v ptačí viole
celý svět zakolísá
a k boku ženskému
se lísá hvězdný chlad,
až celý rozehřát
a do nesmírna vzrušen,
cítí, že po nebi
se nezasteskne mu -
ó marná kráso,
marnosti ty krásná,
kéž démantem jsem,
který třpyt tvůj láme,
a shořím pak
a rozpadnu se v prach!

Oldřich Mikulášek
Slavnost

Aukční wishlist

čtvrtek 28. dubna 2016
Je mi ctí tvořit příspěvky pro blog.aukro. Dnes proto tu. :)


Kola

středa 27. dubna 2016
Začalo to kobercem v předsíni. Když jsem ho uviděla, řekla jsem si, že je to dobrý nápad na DIY. Bílými hadrovými koberci disponuju... Veliká černá kola vypadají velmi zajímavě. Klik, a byla jsem tam.


....přímo v ložnici s "bubákoidní" tapetou. Tajemnou, zajímavou, poutavou, oči od ní nemůžu odtrhnout. Pořád přemýšlím, jestli je víc horor nebo bych ji zvládla. :) Více fotek bytu tady.




Roxy

úterý 26. dubna 2016
To je moje láska napořád. Myslím, že to byla první značka, kdy jsem začala cíleně vyhledávat obleční, boty a doplňky, přímo od konkrétního výrobce. Pamatuju si, když jsem ze svých mizerných výplat škudlila každou kačku, abych si mohla koupit třeba jen Roxy ponožky. Nemyslím, že mi šlo o to být "značková". Spíš jen, že Roxy věci mají něco víc. Je to moje srdcovka.

Moje maminka, ta by mohla vyprávět (Ahoj, mami!). Já těch věcí nakonec měla docela dost a každou novou jsem se snažila nějak obhájit. Mamka, díky tomu, že jsem prala u ní, měla fakt přehled. Dokonce si pamatuju, jak jsem spoléhala na to, že nepozná srdíčkové logo a že mi uvěří, že ty nové kalhoty jsou "však víš, z toho obchodu s druhou jakostí....". :D :D Roxy tehdy prodávalo pár (asi fakt jen dva) eshopy se skateovou módou. Prvních pár kousků jsem měla z aukra z druhé ruky.

O víkendu jsme měli teambulding a já mohla vyvenčit mikiny, které už ani nemám moc příležitost nosit. Zavzpomínala jsem si a rozhodla se pár Roxy kousků pořídit. Máte nějakou svou oblíbenou značku?

PS: Věřte nebo ne, wishlisty šetří peníze!


Sandály | Peněženka | Triko | Tenisky | Kabelka | Mikina | Tílko


Triko | Taška | Mikina | Kabelka | Růžová kabelka | Šaty | Šedá kabelka | Overal




Portrait Haarlem

pondělí 25. dubna 2016
Společný prostor pro obchod a kavárnu. Vtipné je, že veškerý nábytek, kterým je interiér zařízen, si můžete koupit. Přijdete na kávu, bude se Vám hezky sedět a odejdete domů i s židlí. Fotky! <3

Více o Portrait Haarlem se dočtete tady.





This is us
You could call this home, but you don't have to do the dishes










via: PETITE PASSPORT
www.portrait-haarlem.nl

Sunday mood

neděle 24. dubna 2016
...už jsem to potřebovala.

FLÅDIS

sobota 23. dubna 2016
Koše dokáži dobře zastat funkci úložného prostoru. Působí vzdušně, dekorativně a přesto jsou užitečné. Moje nová láska je koš FLÅDIS, u kterého máte hned dvě možnosti, jak ho použít. Na poslední fotce můžete vidět jeho verzi s ušima i bez. Je v provedení přírodním, což je menší varianta, nebo větší, přírodní v kombinaci s černou. Novinka, která vážně stojí za to. My v něm máme aktuálně časopisy, ale plánuju dva také do koupelny, na osušky a toaletní papír. Myslím, že by mu i rostlina slušela.








Kanzóny pro Lauru

pátek 22. dubna 2016
Nemůže žít, aniž by ji vídal,
a nechtěl by zemřít, aby ji mohl dále milovat


zdroj



Já myslil, že snad budu žít i dál,
jak žil jsem všechna uplynulá léta,
nesnižovat se k novým nástrahám.
Teď však, co ke mně vlídně nezalétá
pohled mé paní, hle, nač jsem se dal,
ne tebou, lásko, hnán! A nevím sám,
zda sebou pohrdám,
že ve svém věku dočkal jsem se pádu:
sám si to světlo kradu,
bez něhož nelze v strasti mé být živ.
Proč nesáhl jsem dřív
k té špatnosti, jež teď mě přepadá?
Je méně hanba hřešit za mlada.

Ty sladké oči, z nichž jsem život pil,
mi dávaly tak štědře světlo svoje,
svou božskou moc, že byl jsem v počátcích
jak ten, kdo žije ne z vlastního zdroje,
ale spíš z tajně darovaných sil,
aniž jsem pro ty velké dary zpych.
Teď, i když je to hřích,
sám dopouštím se loupeživé zrady.
Jen ten, kdo zmírá hlady,
sáhne až k tomu, co by jindy snad
chtěl jiným vytýkat.
Když zavřely se ruce slitování,
kéž lásky hlad mě omluví a brání.

Já vyzkoušel už tisíc různých cest,
čím na tom světě ukojit svou bídu
a na den obejít se bez nich, sám:
duše však nikde nedochází klidu
než u těch čistých, andělskýh dvou hvězd.
Tak já, věc z vosku, k ohni pospíchám.
A slídím tu i tam,
kde stihnout nestřeženo, co mě láká,
jak v hustých větvích ptáka,
jenž, méně ve střehu, se lapí snáz.
Tak z jejích hebkých řas
úkradkem lovím svity náhodné
a hltám je a padám do ohně.

.....

Francesco Petrarca
 

Velká holka

čtvrtek 21. dubna 2016
Že už asi budu velká holka jsem psala tady, to když jsem si koupila "dospělý" koberec. A teď? Teď mám opravdový obraz. Né plakát, né fotku vystřiženou z kalendáře, ale opravdový obraz malovaný olejem. Vždycky jsem takový chtěla, ale víte, že věci které mě obklopují, pro mě musí něco znamenat. Váže se k nim příběh, mám k nim vztah..... Správný čas nadešel. Byla to láska na první pohled.

Ke člověku, který ho maloval chovám obrovský respekt, úctu a v prvé řadě ji, protože je to malířka, mám moc ráda. Brzy se dozvíte víc, v dalším pokračování série článků U kávy s...

Obraz nás vítá každý den, když se vrátíme domů. Voní, protože olejové barvy mají své specifické aroma. Bydlíme v bytě, kde dřív bydlela moje babička s dědou. Děda míval v předsíni ve skříni různé nářadí a barvy, a olejové taky. Vždycky, když skříň otevřel, vonělo to přesně tak, jako teď. Předsíni se vrátila její vůně a mně se hezky vzpomíná.

Je mi dobře, když vím, že je obraz můj a bydlí s náma. To né já si vybrala jeho. Obraz si vybral mě.






Jeho skutečná, reálná barva je tato, jak máme v předsíni tmu, tak toho nejsem schopna docílit. :)


To snad ne!

středa 20. dubna 2016
Tak jsem se včera celý den těšila, že si opravdu udělám jen a jen odpoledne pro sebe. Doporučuju!! Nanejvýš napíšu článek na blog, ale jinak opravdu opravdicky nic, ani hrnek neumyju. Dám si oddych, dvojku bílého, nebudu se vůbec ani trochu učit angličtinu, jen se kouknu na další díl seriálu, co právě sleduji. Všechno jsem si připravila, osprchovaná sedla do postele, víno připravené na nočním stolku, chci pustit seriál a webovky mimo provoz.....grrrrr......"To snad ne!". 


Keep calm.... :)


Každý se rozčiluje po svém, ale dle mých posledních zjištění, jde klít i slušně. My v práci používáme jednu vtipnou větu, ke které se váže legrační historka. Když to zkrátím, to si tak sednete s kelímkem kávy v ruce mimo židli, celou tu kávu si vylejete na žlutý pulover a v tomto momentě, kdy by každý (já určitě) řekl minimálně "do ....", dotyčný politý pronese "To snad ne!!!"

Taková klasická situace, to si tak vrtáte, šestkrát se Vám zvrtne vrut, díry všude, jenom ne tam, kde by měly být, máte toho tak akorát....a nemůžete říct nic peprného, protože prostě.....kolem jsou zákazníci. To snad ne! je proto výborná věta! Radím zařadit do slovníku. Ještě moje Terezka, květinka, řekne v nejhorším případě "To je blbec!", ale i toto by si zákazník mohl špatně vysvětlit a pasovat se do pozice vrutu, kterému se spílá. Od té doby říkáme "To snad ne!", obejdeme se i bez sprosťáren a místo rozčilování se nakonec lámeme smíchy. Máte nějaké svoje "to snad ne"??


Vafle co se nejí

úterý 19. dubna 2016
Miluju vaflový vzor, který máme třeba na přehoze v ložnici. Sháněla jsem vaflový ručník v bílé barvě a přesně takový našla v À la maison od značky Lene Bjerre, která je má srdeční záležitost, díky rozkošným vánočním ozdobám.

Tento "ručník" je sice původně utěrka, ale koho to zajímá. U nás bude ručníkem. Mám z nich obrovskou radost. Stejně jako z šedého bavlněného košíku. Koupelna už dlouho nedostala nic hezkého "na sebe".










© by oliv



Forma článku, celé jeho pojetí a názory jsou mé vlastní.

Jedno výjimečně krásné odpoledne

pondělí 18. dubna 2016
Hezké odpoledne pro mě znamená.... Strávit několik hodin v milé společnosti, zábava, dobré jídlo, zažít něco zajímavého, odpočinout si, přestat myslet... Může to být jednoduše cokoliv. Když se všechno, co jsem vyjmenovala, spojí v jedno, bude to jízda. A taky že byla. Historicky první workshop pořádaný holkama z YEN design. Ten první byl květinový a nesl poetický název Lásky čas | májová váza. Sledující instagram již vědí!

Workshop pod vedením floristy Tamase Vigha = Večírek! Veliká zábava a přesto velmi profesionální výklad. Žádná "výtvarná dílna" pro hezké odpoledne. Spousta zajímavé teorie, kterou jsme si pak měly možnost vyzkoušet v praxi. Povím Vám, uvázat kytku není nic jednoduchého. Tamas o své práci, vlastně řemesle, jak sám říká, vypráví moc hezky, miluje ji a dává do ní všechno, co se za svůj život naučil. Jeho rodina se květinám a jejich pěstování věnuje už od 50. let minulého století. Jeho vyprávění bylo poutavé a z každého slova jste cítili, že dělá to, co má opravdu rád. Čeho si na něm cením nejvíc je, že si své zákazníky hýčká. Prodává pouze čerstvé květiny, ikdyž by laik houby poznal, za co platí. On si však stojí za tím, že se spokojený zákazník opět vrátí. Když koupíte čerstvou kytku, vydrží Vám 10 dní až tři týdny. Schválně, kolikrát za život se Vám toto povedlo? Odnesla jsem si také pár cenných a naprosto jednoduchých rad. Třeba, že je dobré postříkat řezanou kytku vodou z roprašovače, aby vydržela déle, taky jak správně seříznout stonek a použít k tomu zásadně nůž, nikoliv nůžky...

Aby toho na nás náhodou nebylo moc, přestávkám patřilo vynikající jídlo a pití. O neskutečně krásném a do detailu dotaženém interiéru Hotelu City City a jeho Loft Restaurant nedokážu psát, to se totiž musí vidět, to se musí zažít.









O kvalitní migrénu díky přetlaku pozitivní energie bylo postaráno, stejně jako o bezesnou noc. Já opravdu velmi zvláštně reaguji na hezké okamžiky. :) Kdo chce taky, neé migrénu, ale zážitky, sledujte stránky YEN design! :)

Moc se těším na další krásné odpoledne a díky za to čtvrteční!

Sunday mood

neděle 17. dubna 2016
. . .

1 | 2 | 3 | 4

Festival nápadů

sobota 16. dubna 2016
Plán pro dnešní den je jasný. Já jsem v práci a moc se těším! Třeba se uvidíme. :) Více tu.





Charlie

pátek 15. dubna 2016
Pamatujete, když jsem se rozloučila s Karlem a Karlem a odvezla je do nových domovů, kde je čekalo víc místa? Při transportu se ulomil list, který jsem si z nostalgie dala doma do vázy. Minulý týden jsem zjistila, že list pustil kořeny, že mu to ale trvalo. Jsem tak šťastná, že se to ani nedá popsat slovy. Už je zasazený a já jsem ráda, až z něj zase bude "topol".

Takže: "Jen houšť, Charlie!" .) Slibuju, že se o tebe budu hezky starat.









Ateliér VI.

čtvrtek 14. dubna 2016
Jeden by nevěřil, co všechno se vejde do malé kouzelné chaloupky, ve které si umím představit bydlet. Další do sbírky kreativních interiérů. Líbí se mi, jak štětce ve váze nebo v zajímavém hrnku z blešáku nadělají stejnou parádu jako třeba řezaná kytka.








Čemeřice

středa 13. dubna 2016
Mít zahradu má hned několik výhod. Bezesporu jedna z nich je přísun květin do vázy. Čemeřice je pro mě taková tichá voda. Celý rok se tváří, jakože nic a na jaře jakoby vybuchla její nastřádaná energie v podobě těchto dokonalých květů.

PS: Ve váze vydrží neskutečně dlouho.






ZOOT

ZOOT

ZOOT

ZOOT