Tak dlouho tě miluji

pondělí 31. října 2016
Takový ten film, kdy od první minuty napjatě sedíte a čekáte. Tak dlouho tě miluji. Sledovala jsem ve vlaku a cítila, jak mě bolí ruce a záda a taky nohy....na konci filmu jsem zjistila, že strnule sedím a sleduju, aby mi nic neuniklo. Držím se stolku a čekám na vysvětlení! Doporučuji v původním znění, protože půvabná francouzština celému filmu dodává noblesu.

A jak je mým dobrým zvykem, neprozradím nic z obsahu. To je můj způsob "psaní" o filmech. Doporučit, ale nic víc neříct.








Sunday mood

neděle 30. října 2016
. . .

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6

Jako z říše divů

sobota 29. října 2016
Přesně tak, podle mého, vypadá můj nový porcelánový zajíc, kterého jsem koupila minulý týden. Jen není z říše divů ale z Náplavky. Když zůstávám na víkend v Praze, vždycky jdu v sobotu ráno na kávu a snídani na trhy na Náplavku a už dvakrát jsem měla štěstí, že se na úplném konci, na lodi, pořádal bleší trh. Většina věcí je tam hrozná veteš, ale kdo hledá...






Nevím, jak začít...

pátek 28. října 2016



zdroj


Nevím, jak začít;
šlápoty ve sněhu
ztrácejí přesný obrys a už je také šero.
A já tu ještě čekám.
Na koho? A proč?
Pak trochu pršelo a bylo jaro,
uběhl rok, pak druhý, třetí,
a byl to celý život.
A ten, kdo tu přechází,
je někdo jiný, to už nejsem já.

Kdysi jsem nalezl své jméno
na černé korouhvi stříbrným písmem
i s datem smrti.
Vesele hořela svíčka
a varhany burácely:
možná že regenschori zešílel.

Ten mrtvý byl však někdo jiný,
protože já tu jsem.
A jsem to vůbec já? Trochu si nevěřím.
A to je dedikace.
Mrtvému na černé korouhvi. 

Dokonalost

čtvrtek 27. října 2016
Dokonalou lampičku, jejíž klobouk je z papírmašé/Papier Mâché, jsem našla na stránkách YANKO DESIGN. V jednoduchosti je síla a tato lampa je toho jasným příkladem.

Pamatuju, když jsme se setrou poprvé rozemlely papír na kaši a vyhořel mixér. Vyráběly jsme ruční papír. Při jeho sušení jsme do něj vtlačily sušené kytky a vyráběly blahopřání. Pracujete s touto hmotou?



Hot!

středa 26. října 2016
Baví mě ta špetka červené. Taková chilli paprička celého interiéru. Jak tu barvu moc nemám ráda. Snad jen rtěnka a lak na nehty připadá v úvahu. Doma snad nic červeného nemáme....a jaká je to nádhera.

 





DIY: na klíče

úterý 25. října 2016
Jednoduchý a vtipný. Vytvořit si ho může každý a originální věšák na klíče bude hezkou dekorací každé předsíně. A vlastně je to takový 2v1. Věšák a klíčenka zároveň. Baví mě, že je ze dřeva. Dodává mu to šmrnc. Díky větším korálkům budou pak i klíče snadněji k nahmatání v kabelce.


Objevila jsem Hloubětín

pondělí 24. října 2016
Díky delšímu pobytu v Praze mám konečně čas poznávat další její lokality. Všechny, kam jsem se doposud díky krátkodobým, maximálně víkendovým, pobytům neměla možnost podívat. Prahu a její atmosféru mám moc ráda, a proto jsem dříve téměř nevyužívala městskou hromadnou dopravu. Cokoliv tedy bylo možné obejít pěšky, tam jsem si vyrazila, ikdyž to bylo z centra do Holešovic nebo na Letnou. Díky cestování do práce, do vzdálenějších okrajových částí Prahy však už ovládám plán města celkem obstojně a cizí mi tak nejsou téměř žádné pražské části. Stejně tak tomu bylo s lokalitou Hloubětín, kam mě zavedla touha navštívit Bleší trhy. Ty, které dříve bývaly na Kolbence. Část Prahy se pro mě stává dosažitelnou v případě, když se lokalita mého zájmu nachází přímo na trase metra - a to konkrétně Hloubětín splňuje. Neorientuju se v přestupování z jednoho dopravního prostředku do druhého, protože mám vzácný dar vystoupit z metra jiným východem než se nachází tramvajové či autobusové zastávky. Díky metru se tak pro mě Hloubětín stává dostupným. :)

Dnes tedy o projektu Suomi Hloubětín, jehož jednotlivé etapy výstavby jsou pojmenovány podle největších finských měst, jako jsou Helsinky, Tampere nebo Oulu.  Nová čtvrť v sousedství říčky Rokytky je inspirována rozsáhlými projekty developerské společnosti YIT přímo z Finska. Podobnými rezidenčními areály jsou například Konepaja či Merenkulkijanranta, které stojí právě ve finském hlavním městě.

 





 

Domy budou opět zahrnovat byty v severském stylu stejně, jako tomu bylo u pražského projektu Braník nebo finského Piletti Vantaa. Pro první etapu bylo vybráno studio ABM architekti, které v rámci architektonického řešení navrhlo stylové komfortní byty s promyšlenými dispozicemi.

 

 




Severské klima je po většinu roku nevlídnou, temnou a chladnou zimou, pak ale po tři měsíce krásným a okouzlujícím létem. A právě z nádherné přírody a z představy teplého a útulného domova designéři a architekti čerpají inspiraci a přenášejí ji do svých výrobků i do architektury. Seveřané si potrpí na kontakt s okolní krajinou, domy jsou proto stavěny s maximálním ohledem na životní prostředí a často tak, aby s přírodou co nejlépe splynuly. Fasády bývají ve světlých barvách za použití přírodních materiálů. V Česku je možné se s tímto stylem setkat právě díky YIT Stavo, která typicky severské bydlení v sepětí s přírodou, zajímavým designem, využitím přírodních materiálů a nadstandardními službami pro klienty přináší.

Souběžně se stavbou budov začala také výsadba zeleně, kultivace okolního prostředí i realizace nové tramvajové zastávky. YIT uvažuje například o psím parku, ale také o prostoru, který by byl vyčleněn zahrádkářům pro pěstování zeleniny a bylinek. Pak můžete vyrazit do přilehlého parku a uspořádat třeba sousedský piknik a pochlubit se svou úrodou. Mně osobně je velmi blízké, jak se myslí právě na zeleň. Sama mohu potvrdit, jak vděčná jsem, že i když bydlím v bytě, mám možnost vyrazit na zahrádku, vypěstovat vlastní bylinky, trochu zeleniny, kytky... Nic se nevyrovná tomu, když vám pod rukama vyroste něco vlastního. Naprosto unešená jsem napříkla z komunitní zahrady Smetanka na Vinohradech a jejich myšlenky "Zasaď si zeleninu. Zasaď se o dobré sousedské vztahy." Je prima vidět, že i Suomi Hloubětín má podobné ambice.

 

 

 zdroj


Po okraji čtvrti povede také krásná cyklostezka, která vás zavede až za Prahu. Stačí jen skočit na kolo nebo popadnout kolečkové brusle. Nedávno jsem díky Lence četla velmi zajímavý rozhovor se světově uznávaným dánským architektem a urbanistou Janem Gehlem, jehož hlavní myšlenkou je návrat měst lidem a podpora chodců a cyklistů namísto automobilové dopravy. Zajímavé také bylo srovnání Prahy a Kodaně, kdy na tisíc obyvatel je v Praze 536 aut. V Kodani, která je zhruba stejně velká, je to 193 aut. Praha má tak dvaapůlkrát více aut než Kodaň. Budování cyklostezek a výborná síť městské hromadné dopravy tak pomáhá ulevit  i z ekologického hlediska. 


Jakou dopravu upřednostňujete Vy? Je tady někdo, kdo třeba využívá na cestu do práce jako dopravní prostředek kolo? Podporuje město, ve kterém bydlíte, cyklostezky?

 


Forma článku, celé jeho pojetí a názory, jsou mé vlastní. roj: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/jan-gehl-praha-se-zasekla-v-devadesatych-letech-20161019.html
Zdroj: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/jan-gehl-praha-se-zasekla-v-devadesatych-letech-20161019.html

Zdroj: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/jan-gehl-praha-se-zasekla-v-devadesatych-letech-20161019.html

 

Sunday autumn mood

neděle 23. října 2016
Cesta z města . . . cesta na Okoř.







Lenka






Rony Plesl je král

sobota 22. října 2016
Nejkrásnější výstava jakou jsem kdy viděla. Když jsem se na výstavu tvorby Ronyho Plesla vypravila poprvé, dorazila jsem patnáct minut před zavírací dobou. Takže nic. "To si nevychutnáte", radily paní prodávající vstupenky. Druhý pokus byl hned den poté, kdy jsem tak nějak počítala, že se vstupné bude dát zaplatit kartou...., ale nedalo. Do třetice. To už si ze mě přítomný personál dělal legraci, že na mě něco vymyslí, jakože ani potřetí nic! Šprýmařky. :)




Konec dobrý, všechno nejlepší! Byla jsem naprosto unešena. Prostorem, důstojnou prezentací a vystavovanými skvosty především. Srdce mi poskakovalo vzrušením až v krku. Všechno bych chtěla. A jsem moc pyšná, že jsem hrdou majitelkou jeho Bubbles.

Kdo by si chtěl na vlastní kůži(oči) taky zažít, jak vypadá kvalitní, originální a okouzlující design, do 31.10 to ještě stihnete. Více zde.

















Dopis Ježíškovi

pátek 21. října 2016
Slovo Vánoce teď slyším nejčastěji s tématem mého návratu domů. Počkej, to uteče. Už jen pár týdnů. Pak přijedeš a už budete péct cukroví...a pak budou Vánoce. Prahu tedy aspoň využívám k pořízení dárků pro všechny mé drahé a já sepisuju seznam pro ně. :)
Můj wishlist je pro inspiraci k dispozici také na Dej mi dárek. A kdyby někdo z Vás chtěl dárek od Ježíška dostat, vytvořte si svůj seznam, nazvěte jej „Dopis Ježíškovi“, a sdílejte ho na facebooku s hashtagem #dopisprojeziska  a #dejmidarek až do 16. 12. Protože čas kolem Vánoc je časem kouzelným, splní se autorům dvou nejvymazlenějších dopisů jejich přání! Pro více informací můžete nahlédnout přímo sem.

Hodně štěstí, moji milí! 











Strasti poštovní

čtvrtek 20. října 2016
Občas se zamýšlím, podle jakého systému funguje Česká pošta. Já už mám i jen z její návštěvy osypky. Už dávno neřeším, že se nevhazují do schránek oznámení o uložení zásilky, nebo že tam hozené jsou, ikdyž jsem byla doma..... Myslím, že se nikdy nedožaduji ničeho speciálního, ale na koho já vždycky narazím, to už je opravdu na knihu. Potíže nastaly mým odjezdem do Prahy. Domů se dostanu málo a vždy o víkendu. Na základě plné moci se za Vás k určitým zásilkám nedostane téměř nikdo, to aby Vám je po deseti dnech, kdy si je nevyzvednete, hodili normálně do schránky, kde je s prominutím vytáhne kdokoliv s létákem akční nabídky, který ze schránky trčí. Pak je tady možnost, přeposlat zásilku na jinou poštu. V mém případě sem. A tak jsem udělala. Řítím se pro ni ve středu v polední pauze, aby mi pán za přepážkou sdělil, že můj dopis právě rozváží. Ptám se "Kam?" "No bude tady až Vás nezastihnou." "Kde by mě měli zastihnout, když jsem si ho nechala poslat k Vám? Není na něm žádná adresa, jen ta karvinská!" "No, přijďte kolem páté šesté......" Přijdu kolem páté šesté. Tentokrát je tam paní. Jde hledat dopis. Nenajde. Přijde a říká "Ale paní, vždyť ten Váš dopis doručuje pošta Karviná". "Co prosím?? To psaní, které jste před chvílí vyhledala ve své evidenci a se slovy ano je to tu jste ho odešla hledat???!!!"

Kde ho našla? "Jo to přišlo ráno, tady to je...." Kolik kolem toho všeho bylo volání, to snad ani zmiňovat nemusím. Já vím, že vše je o lidech a já je vážně nechci všechny házet do jednoho pytle, ale to mám fakt vždycky takovou smůlu?

Jak jste na tom?


zdroj



Designéři dětem

středa 19. října 2016
Doporučuji!!!



Designéři dětem: výstava autorské tvorby pro děti

Datum: 18. 10. 2016 - 6. 1. 2017
Cena: zdarma
Pořadatel: CZECHDESIGN, Vojtěšská 3, Praha

Já byla, užila si to a poznala Radku, konečně!



Na blbou náladu?

úterý 18. října 2016
....pomáhá koupit si něco moc hezkého. Mí kolegové jsou tuze tvůrčí bytosti, k mé velké veliké radosti, a tak jsem se tentokrát radovala z Petřina talentu. Pod značkou Yo_Soy na fleru najdete šperky z její dílny.

Já teda ráda nakupuju kdekoliv, ale z ruční práce, kde přesně vím, kdo je autor, čí ruce na výrobku pracovaly, mám tak nějak větší radost a lepší pocit.

Miluju geometrické tvary, a proto srdce bylo jasnou volbou. Zbožňuju neonově růžovou, ale taky pudrovou, což je případ náhrdelníku z lana a trubiček z nerezové oceli. A nakonec minimalistické náušnice. To je můj výběr! Nosím je denně.





TCHIBO

ZOOT

NOTINO

BAŤA