Osamělé hnízdo

pátek 15. září 2017
Jdi, duše, výš a výš až nad davy, jež minou,
jak ptáče v prostoru se koupat nad krajinou.
Leť výš a nepovol, až tkneš se křidélkem
snu, překrásného snu, jejž tajím před světem.

Mám ticha potřebí, teď běží o mou duši;
v sebe se zavírám a nevpouštím, co ruší;
a z koutku, kde i vzlyk se v ticho rozemne,
slyším, jak století tu pádí kolem mne.

Věk, který uhání, hřmí nad našimi prahy
a s proudem unáší jak mrtvé chaluhy
spoušť pocákaných slov a liché přísahy
i čisté kytky jmen, jichž zvuk je srdci drahý.

Jdi, duše, výš a výš až nad davy, jež minou,
jak ptáče v prostoru se koupat nad krajinou.
Leť výš a nepovol, až tkneš se křidélkem
snu, překrásného snu, jejž tajím před světem.

Marceline Desbordes-Valmorová

4 komentáře

  1. ...pripomína Čajku Livingstone:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Olivko, ta báseň je krásná, ale smutná. A proč mám dost neodbytný pocit, že je o Tobě a o nějakém Tvém trápení...? Už dlouho ten pocit mám.
    Drž se a nedej se :)
    Katka z Km.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Katko, nevím, proč si vybírám zrovna takové básně (vždycky to tak bylo :D !!!), ale opravdu žádné trápení nemám a pořád jsem moc ráda na světě se vším, co to obnáší a pořád se raduju ze všech obyčejných maličkostí! :) A jsi strašně hodná! Děkuju, že na mě tak myslíš! :-*

      Vymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

ZOOT

ZOOT

ZOOT

ZOOT