Jak jsem se odhodlala

úterý 12. prosince 2017
Příležitostí promluvit si anglicky v Ostravě moc nemám. Proto jsem si řekla, že pokud možnost bude, nebudu se stydět a vytasím své dovednosti. A tak si tak jedu do práce, přijíždím k IKEA a přede mnou zastaví kamión, pustí výstražná světla...koukám na SPZ, ŠVÉDSKO!!! Na korbě čtu Malmö, Sweden... Pomyslím si "chudák, asi neví kam s tím zbožím, co nám veze, já mu poradím". Mně totiž hned hlavou běží, jak mu asi je v cizí zemi, jejíž řeč neovládá..."Kdo mu poradí?". Zaparkuju, vystoupím, řidič kamiónu už mi mezitím běží naproti.

Já (zvesela, srdečně a s úsměvem nejšiřším, jaký jsem jen schopna před šestou hodinou ranní vypotit): Hello, can I help you?
On: huhly, huhly, blabla.. (snad si nemyslí, že umím švédsky, probůh?????) ...a ukazuje prstem na papír a opakuje "vykládka" "vykládka" (skvěle, jak jedno česky naučené slovo hezky odlehčí celé situaci, mnu si v duchu ruce)....

Tak já anglicky spustila, že jasně, že mu rozumím a ukazuju na žlutou bránu a říkám, jestli vidí žlutou....(sakra, jak se řekne brána???)..gate, super, yellow gate... Pán na mě celý nešťastný kouká, pak se opět snaží o něco, nakonec to vzdá a povídá "VŠAK JÁ SOM ZO SLOVENSKA"......


...oukej!
zdroj

Kdo bude plakat...

pondělí 11. prosince 2017
Kdo bude plakat, až tady nebudeš? To je knížka, kterou teď čtu. #vícečasunačtení PROSÍM! Autorem je Robin S. Sharma. Jednu pasáž vám zde musím odcitovat, mimo jiné proto, že autor knihy zde cituje R. M. Rilkeho, jehož básně nám dělaly pár pátků milou společnost a mně se jenom potvrdilo, proč mám jeho slova tolik ráda.


"...náš charakter není formován těmi nejschůdnějšími životními peripetiemi, nýbrž často těmi nejklikatějšími. Právě během těch nejbouřlivějších fází života zjišťujeme, čím v jádru jsou: nebývalou silou, která v nás dřímá. Pokud zrovna momentálně čelíte podobným neblahým zkušenostem, dovolím si vám ocitovat následující slova z pera básníka Rainera Maria Rilkeho, která mi byla ohromnou vzpruhou v době, kdy se mi život trochu vymkl z rukou:

"....mějte trpělivost se vším, co ve vašem nitru zůstává nevyřešené. Zkuste milovat pochybnosti samé jako zamčené komnaty, jako knihu napsanou v cizím jazyce. Nepátrejte po odpovědích zrovna teď. Nemohou vám být dány, protože jste k nim ještě nedozráli a nedokážete podle nich žít. Je to jen otázka zkušenosti. Člověk prostě musí všechno prožít na vlastní kůži. Momentálně potřebujete zakoušet pochybnost. A možná pozvolna, aniž to zaznamenáte, jednoho vzdáleného dne zjistíte, že odpověď se zhmotnila ve vašem životě."

A teď už se jen naučit všemi těmito radami řídit a držet se toho, vzpomenout si na ně zrovna tehdy, když je budete potřebovat.

Sunday mood

neděle 10. prosince 2017
. . .

Svátečně prostřená tabule

sobota 9. prosince 2017
Jednou budeme mít obrovitánský jídelní stůl a já se těším na jednu jedinou věc. Až ho prostřu. Krásně, slavnostně a bohatě. Vyhraju si s tím do posledního detailu. Vánočně prostřené tabule jsou ještě o něco lepší než "ty běžné" slavnostní. Zatím se kochám stoly druhých. Dnes jeden z mého oblíbeného blogu Amalie Fagerli - Svenngården.

all pictures via Svenngården





Večer

pátek 8. prosince 2017
zdroj


Večer se zvolna převléká a šaty
drží mu stromy, slité v jeden pás;
z dvou zemí vidíš jednu odlétati
do nebe vzhůru, druhá padá zas

a ty, že k žádné nepatříš tak zjevně,
smíš temně stát, ale ne tak, jak dům,
a vzývat věčnost, ale ne tak pevně,
jak to, co v hvězdách stoupá k nebesům,

a nechají ti život, obří, děsný,
zrající, nevýslovný v zmatku svém,
takže ti je, tu chápavý, tu těsný,
střídavě souhvězdím i kamenem.

Rainer Maria Rilke

Návod, jak postavit hmyzí hotel

čtvrtek 7. prosince 2017

Hmyzímu hotelu už jsem na blogu věnovala nejeden článek, podrobnější návod k jeho výrobě jsem však nikdy nepopsala. Naši zahrádku se snažíme obhospodařovávat co možná nejvíc ekologicky a to se týká také stromů, keřů či bylinek napadaných například mšicemi. Jelikož všechny výpěstky dále zpracováváme a poté konzumujeme, je důležité, jak postižené stromy a rostliny ošetřujeme. Zde se nám osvědčil právě hmyzí hotel, který zajistí, že užitečný hmyz bude na zahrádce skvěle prospívat, zabydlí se na ni a nebude mít důvod ji opouštět.

Přelom podzimu je vhodným obdobím pro jeho výrobu. Je to velmi příznivá doba pro sběr suchých trav, šišek a jiných plodů. Za druhé je kratší den, doma tak trávíme více času - a to přeje společnému tvoření. Výroba hmyzího hotelu je totiž velká zábava a jde to i s dětmi. Já vám vždy naservírovala rovnou výslednou podobu. Teď vám přináším podrobný návod, krok po kroku. To vše díky YIT, která staví nízkoenergetické byty ve finském stylu s respektem k přírodě a životnímu prostředí – a je to vidět i ve zdánlivých maličkostech. Třeba že všemožně podporuje, aby flora a fauna v bytových areálech zůstaly. Nedávno zorganizovala soutěž o nejlepší hmyzí hotel – i s návodem, jak na to (viz (https://www.yit.cz/o-nas/aktuality/blog/navod-jak-postavit-hmyzi-hotel).

Foto: YIT
Náš hmyzí hotel – pojmenován Grandhotel u sedmi teček (to na počest berušek, které jej osídlily jako první nájemníci) je vybaven:
- kůrou jehličnatých stromů
- borovicovými šiškami
- větvemi jabloně, kterou jsme museli pokácet – do jednotlivých kousků jsme pak vrtačkou vyvrtali malé otvory
-  suchými travami, které každé jaro sestřihneme těsně u země a zbyde tak dost jak pro mulčování, tak pro jiné tvoření, což  nám v případě hmyzího hotelu přišlo více než vhod
- cihlami, jejichž některé otvory jsou vyplněny drobnými klacíky
 
Materiál, který pro vyplnění jednotlivých „pokojíčků“ vyberete, je důležitý. Každému hmyzímu druhu vyhovuje jinak zařízený interiér.
Včely samotářky – jsou to včelky, které nežijí v rojích, a tedy nevyrábí med. Jsou trochu menší než včely medonosné a jsou velmi mírumilovné (když už váš píchnou, tak jen proto, že jste je třeba zmáčkli mezi prsty, a i tak vás píchnutí zřejmě příliš bolet nebude). V chodbičce si každá vybuduje vlastní hnízdo pro larvy, poznáte to tak, že vchod chodbičky bude zapečetěný hliněným víčkem. Včely samotářky umí opylovat velké množství rostlin, budou tak vaší zahrádce velmi prospěšné.
Berušky – slunéčka sedmitečná kladou larvy na spodní stranu listů a jsou neocenitelným pomocníkem při likvidaci mšic a červců.
Škvoři – sice nejsou tak roztomilí, jako včelky a berušky, v zahradě vám ale udělají kus práce, požírají totiž různé škůdce jako mšice, svilušky, vlnatky a další hmyz.
Zlatoočka – krásně zelený síťokřídlý hmyz se živí pylem, nektarem a tekutinou ze mšic, larev much, housenek, a dalších škůdců.
Foto: YIT
Já osobně preferuji přírodní materiály. Pokud bude materiál přírodního původu, hmyz se lépe aklimatizuje a nebude se zdráhat usadit. V případě použití dřeva nesmí být žádným způsobem nalakované nebo chemicky ošetřené, to vše by mohlo hmyz odradit. Vzniklý domeček by měl být ideálně 15–40 cm hluboký a měl by mít zadní stěnu (postačí i pletivo), aby se hmyz mohl usadit hluboko a nebyl ohrožen hladovým ptactvem. Při volbě rozměrů myslete i na to, kolik náplně máte k dispozici, v domečku by mělo být vše tak naskládané, aby při postavení na stranu nic nevypadávalo. Konstrukce hmyzího hotýlku by měla mít stříšku, aby do výplně nepršelo a netvořily se v ní plísně. Hotel doporučujeme umístit alespoň metr nad zem na suché místo, také by měl být na přímém slunci a směřovat na východ či na jih.
Pro výplň jednotlivých oddělení můžeme použít například: provázky, drátky, stébla rákosu, suchou trávu nebo listí, šišky, nalámané větvičky, staré cihly, prázdné makovice, kůru, mech, bukvice, žaludy, sušenou levanduli, sušené jehličí, kartonový papír, plastová brčka, bambus, kamínky…
Pokud si korpus pro hmyzí hotel nemůžete vyrobit doma, můžete použít například kokosové skořápky, květináče, krabice či plechovky. My, na naší zahrádce, máme již zmíněný Grandhotel u sedmi teček s několika pokojíčky a pak pár menších „bungalovů“ ve formě květináčků vyplněných suchou trávou (pro škvory), zavěšených na větvích ovocných stromů dnem vzhůru.
 
Foto: YIT
Z vlastní zkušenosti musím říct, že po pár měsících provozu jsme hmyzí hotel opravdu museli celý potáhnout pletivem, a to proto, že při jeho obydlení začal sloužit ptákům jako krmítko a nenechaví kosi nám každého hmyzího „turistu“ sezobli jako zákusek.
 
Detail na zavíčkovaný otvor obydlený včelkou samotářkou
Stejně jako každé jiné obydlí, i to hmyzí potřebuje občasnou údržbu - zamezíte plísním nebo usazování parazitů. Každý rok by se měla vyměnit zhuštěnější náplň a vyměnit za novou (pokud v ní nenalezneme živé larvy). Neobsazené navrtané kusy dřívek je vhodné obměňovat co dva roky - kdo by procházel plesnivými chodbami? Pravidelně bychom měli kontrolovat, zda se nám v hmyzím hotýlku místo vítaných návštěvníků neusadil nějaký nezvaný škůdce a danou část případně vyměnit za novou.
Nejlepší doba k instalaci hmyzího hotelu na vaši zahrádku je počátkem jara.
U dřívějších článků o hmyzích hotelech jste mi v komentářích často psali, že se na jejich výrobu také chystáte, tak jsem zvědavá, kolik hmyzích hotelů už spatřilo světlo světa a jak se vám na zahrádkách osvědčily! Krásné tvoření!



Forma článku, celé jeho pojetí a názory jsou mé vlastní. 




Paříž...

středa 6. prosince 2017
Osudová. Za měsíc a den odlétám do Paříže. S IKEA.

Po projektu Praha -> Budapešť jsem měla cestování dost a vyjet za hranice se mi zdálo fajn už jen jako dovolená, týden dostačující. Byla jsem ráda, že jsem doma, protože doma vám v cizině chybí nejvíc. Ať je město sebevíc krásné, plné muzeí, okouzlujících ulic s ještě víc okouzlující architekturou, plné kaváren a vináren a bister, plné přátel...když tam nejste doma, dlouho se to vydržet nedá. Bude se vám stýskat.

Na podzim se objevil zajímavý projekt, na který mě upozornil můj úžasný kamarád Filip a i když jsem se více než zdráhala v hlavě mi pulzovala jen "Paříž", nic jiného. Sepsala jsem průvodní dopis (původně si ho chtěla nechat opravit někým, kdo anglicky opravdu umí...pak jsem se rozhodla, že moje angličtina je jaká je a hotovo), vymazlila portfolio a s trojnásobným plivnutím odeslala email. Když za několik týdnů přišel email s úvodní větou ..."Hello, welcome in our team...." zezelenala jsem...odešla na své oddělení ustlat postele, ať se vzpamatuju, zavolala Tomášovi, zavolala mámě...pak potkala kamarádku, která se mě zeptala, co se mi stalo (já pořád zelená...), tak jí to vyprávím, pak jsme začaly pištět....a i v té chvíli jsem pořád váhala, protože pochyby se u mě vždycky dostaví zaručeně. Jestli se domluvím, jestli to zvládnu, jestli jsem v IKEA dost dlouho, jestli všechno umím a znám....a pak jsem si prostě řekla "PAŘÍŽ". A tak se učím a připravuji a doufám...a věřím.

Pamatujete na Karinu? Už v úvodu rozhovoru s ní jsem psala, že je jediný člověk na světě, který ve mně vzbudil chuť chtít víc a hlavně se o to snažit. Když jsem se vrátila z Budapešti, psaly jsme si. Ptala se, co chystám. Řekla jsem popravdě, že nic, že jsem spokojená v Ostravě. "Tak OK, když jsi spokojená..." a já v tom stejně cítila něco, že možná bych mohla zase něco zkusit a třeba i něčeho dosáhnout. A pak přišel projekt v Paříži. Všechno se děje ve správný čas...

Karino a Filipe (doufám, že se dočkáme rozhovoru s ním, protože pořád nemá čas), děkuju za všechno a nejvíc za podporu a to, že věříte v lidi!

zdroj

Rodinná sklárna Rückl

úterý 5. prosince 2017
Kromě českého porcelánu zbožňuji také české sklo a křišťál. Jsem hrdá na to, jak jsme v tom v České republice opravdu skvělí a úspěšní, čepýřím se pýchou, jak nás díky tomu ve světě znají. Odskočím. Jsem nadšená z instagramu, jak je pružný a rychlý a jak se díky němu seznámíte se spoustou zajímavých lidí, značek, firem.... Skok zpět. Díky instagramu znám rodinnou sklárnu Rückl, jejíž umělecký ředitel je Rony Plesl. Dál nechám mluvit jen fotky. Jejich tvorba mi bere dech i slova. Já z té nádhery blázním.







Kávové nebe

pondělí 4. prosince 2017
Vy víte, jak moc miluji kávu a vše co k ní patří. VŮNI a CHUŤ. Krásný hrnek nebo šálek s podšálkem, příjemnou hudbu, pohodlnou židli, hezké prostředí, klidnou kavárnu s milou obsluhou, dobrou knihu, skvělou společnost, napěněné mléko a vyvedený Latte Art, zvuk kávovaru... A přesně takový je instagramový profil Be Coffee Style. Voní, chutná, dýchá, hýčká, zve vás a svou dobrou náladou doslova nakazí. Webové stránky jsou neméně kvalitní! Přenádherné fotky, které těší duši a hřejí u srdce.

Photos by © Monika Kantor




S kávou jsem se na nějakou dobu opět musela rozloučit, ale já pevně věřím ve šťastné setkání, protože nikdo nevěří tolik jako já v dobré konce a přátelství a lásku na celý život! :) Kávo, čau, jsem ti nevěrná s šípkovým čajem.

Sunday mood

neděle 3. prosince 2017
 . . .


Posíláte?

sobota 2. prosince 2017
Nevím, kolik lidí ještě dnes píše a posílá blahopřání a pohlednice, a to nejen k Vánocům. Myslím si, že se tato hezká tradice vrací a že je nás čím dál víc. Já posílám a díky Meat Design jsem si opět rozšířila obzory a měla jsem a mám z čeho vybírat.

U stánku Vnitroblocku jsem si koupila pár blahopřání od Chaukiss. Ta s vánoční tématikou jsem pro vás vybrala následující. Líbí se mi provedení s anglickým i českým textem, protože často posílám i do zahraničí.





Přání a pohlednice od Papidu mě zaujala svým jednoduchým provedením. Nejsou úplně klasická, můžete je použít pro jakoukoliv příležitost. Jsou minimalistická, velmi elegantní a čistá.




Další spolehlivý e-shop pro originální pohlednice, které se mi trefují do vkusu jsou Bella Rose a Nordic Day.  Nejvíc ty černobílé od HAM s králíkem nebo prasátkem. :)





Krásné, dechberoucí, s láskou malované od nejmilejší Myyny. Kdo si je nestihl pořídit na Meat Design, tak může prostřednictvím Myyny e-shopu tady nebo 9. a 10. prosince na zimním Design Marketu.


zdroj by Myyna

Posíláte? A jací jsou vaši oblíbení "pohlednicoví" autoři, designéři, značky?

Ten, jenž se dívá

pátek 1. prosince 2017
Chci stromům bouře odkoukat,
jež rozechvějí po tak skvělé
době mé oko zúzkostnělé,
chci v dálce věcem naslouchat,
jež neunesu bez přítele,
bez sestry nesvedu mít rád.

Co všechno bouře nepřetváří,
jak pročesává čas i háj:
vše věčné je, jak mimo stáří;
jak veršík, zbylý po žaltáři,
vypadá přísný, chmurný kraj.

Je nepatrné, s čím se rveme,
a obrovité, co rve nás;
jak věci, bezejmené, němé,
vzdejme se té, již nezmůžeme,
bouři, jež vzdouvá širý čas.

To je ten anděl, který trůní
starozákonním soupeřům:
když touhy jeho protivníků
v kov utuhnou v bojovém ryku,
cítí je pod prsty jak struny,
z nichž loudí hloubku k nápěvům.

Kdo tímto andělem byl ničen,
jenž ušetřil nás často ran,
povstane veliký a vztyčen,
tou přísnou rukou zformován,
jež laská tím, že hněte v něm.
Ten už se po vítězství neptá.
Ten ví, že roste, když je deptán
větším a větším soupeřem.

Rainer Maria Rilke

NOTINO

ZOOT

ZOOT

NOTINO