Brýle

úterý 31. ledna 2017
Vnímám je jako krásný módní doplněk. Já je zatím nepotřebuju, ale říkám si, že bych si nějaké možná pořídila. Vymýšlím si proto záminky. Třeba mám pocit suchých očí, když je venku mráz (to není záminka, to je fakt). A taky hodně koukám do monitoru, tak třeba kvůli filtru.... Já si jednou brýle pořídila, hrozné šunty, a nevydržím je mít na nose ani deset minut. Šilhám z nich. Dobře mi tak!

Nosíte brýle? Musíte? Chcete?

Mám je!

pondělí 30. ledna 2017
Moje dvorní návrhářka pletených pokrývek hlavy je Šárka Klimánkova. Stačí jí vylíčit mé šílené přání a ona se postará o zbytek. Najde pro mě vysněnou vlnu v té správné barvě a uplete čepici jenom pro mě, v perfektním tvaru a střihu.

Poprvé jsem si od ní čepici koupila, když reagovala na můj příspěvek o obřím růžovém kulichu. A teď se mi nabídla podruhé a já si objednala rovnou tři. Dvě veliké čepice s okrajem na zahnutí, černou a zelenou, a jednu šedou beanie. Černou jsem měla na hlavě zhruba tři minuty než ji zahlédla mámí (zdravím tě :-*) a prý jestli bych si nemohla objednat černou pro sebe znovu, že když jsou ty mrazy, že už by ji vynosila. Co bych pro ni neudělala! :)

Voilà, dnes zelená!







Sunday mood

neděle 29. ledna 2017
Snažím se tedy přežít ty zimní měsíce a zabít tu příšernou únavu. Zatím se z toho stavím spíš na hlavu, ale cvičím... ;) a mám o jednu konfekční velikost méně.


1 | 2 | 3

Poslední setkání

sobota 28. ledna 2017
Sbohem, tím že se loučíme,
Boha si oba smíříme.

Hle listy, které jsme si psali,
dokud v nás hořel plamen stálý.

Dodnes v nich láska ukrývá
výkřiky, vzlyky, kouzla svá.

Snad se svobodou se nám zdaří
dát život srdci - samotáři.

Sbohem, tím že se loučíme,
Boha si oba smíříme.

Čti list, co jsem ti ukázala,
ten list, v němž jsem ti tolik dala

lásky i zášti, dobra, zla,
že zůstala jsem vyprahlá.

Zničme ty smutné plody bouří,
které jen moje srdce souží.

K čemu je držet nad vodou,
hyne-li láska potopou?

Marceline Desbordes-Valmore

Soutěž s Eppi

pátek 27. ledna 2017
Krásné páteční dopoledne Vám přeji. Dnes mám možnost díky spolupráci se společností Eppi - pamatujete na vlaštovky? - uspořádat soutěž o nejněžnější náušnice ve tvaru srdíčka v nádherné smaragdové barvě. Dostat balíček od Eppi je vskutku velký zážitek. Miluju okamžik, kdy rozbalím hedvábný papír a rozvážu saténovou stužku. Je to tak napínavé a já si užívám moment, než se probojuju k samotnému šperku. Jako těšení se na Ježíška. Doufám, že si stejnou radost užijete také vy, moji milí čtenáři.

Pravidla soutěže jsou jednoduchá. Zanechte mi pod článkem komentář s odpovědí na následující otázku. Vaším úkolem je podívat se na stránky Eppi, a to buďto jejich blog  nebo Instagram  nebo na profil na facebooku, a napsat, na kterých kouzelných místech si tým Eppi rád vychutnává svůj šálek kávy. Těšíme se na odpovědi, protože ta správná není jen jedna! ;) Budu rovněž moc ráda, když mi v komentářích necháte vzkaz, přes kterou sociální síť Eppi a mě sledujete.

Protože mají náušnice tvar srdíčka, chtěla jsem je spojit s láskou a jelikož se mi nechtělo čekat do prvního máje, soutěž ukončím 14.2., kdy vylosuji jednoho z vás. :) Všem vám moc držím pěsti!








Už zase

čtvrtek 26. ledna 2017
Protivná nálada. Protivný leden. Je to takový nijaký měsíc (únor je jeho nejlepší kámoš). Jsem otrávená, roztěkaná, denně se soustředím asi dvě hodiny. Nic mě nebaví dýl než pár desítek minut. Cítím se nervózní a unavená a na to, jak unavená jsem, špatně spím. Ale hubnu. K tomu přispívá můj parťák zub. Dneska kontrola u zubařky a opáčko zase za 14 dní. Kousat na jedné straně vás totiž moc neba a pak je lepší srkat polívku nebo zobnout něco malého.

Chtěla bych někam na hory, do chaty ke krbu, poslouchat ticho a chodit na procházky. Máte nějaký zaručeně fungující tip jak přežít první dva měsíce v roce?

zdroj

Paterson

středa 25. ledna 2017
S Tinkou jsme před týdnem vyrazily do kina. Po našem podzimním nadšení a naprostém okouzlení filmem o životě Egona Schieleho, jsme se těšily na zážitek v podobném stylu. A to se tak trochu nestalo. Nechci filmu Paterson vůbec křivdit, protože s odstupem několika dní na něj ráda vzpomínám a už při odchodu z kina, jsem si říkala, že to až tak vyhozené peníze nebyly. Za mě trochu patří mezi filmy, u kterých čekáte, kdy se už konečně něco stane a ono se vlastně nestane téměř nic. Jenomže pak přijde scéna "s panem z Ósaky" a ta mi stačila, abych nelitovala, že jsem film vydržela sledovat do konce.

Po půl hodině sledování filmu špitám Tině do ucha "Kdybych tady teď byla s Tomem, tak mě uškrtí....", Tina špitá naoplátku mně "Kdybych tu byla s manželem, je už dvacet minut dole v baru...". ;)  Na film jsem vyrazila jen pro: ....pozoruje město ubíhající před čelním sklem a poslouchá úryvky rozhovorů. Píše básně do notýsku...... S poezií je to se mnou jako s obrazy, jsou věci, kterým nerozumím.

No a s odstupem více než týdne můžu říct, že některé scénky velmi podařené. Patersonova žena je bezkonkurenční a Paterson je ten nejtrpělivější člověk ever.

Tinuš, promiň, mně se to asi nakonec fakt líbilo! :)

zdroj

Kubistický skvost

úterý 24. ledna 2017
Sama nevím, kolikrát jsem kolem Domu U Černé Matky Boží, za jehož zrodem nestojí nikdo jiný než architekt Josef Gočár, procházela. Vždycky jsem jen se zakloněnou hlavou okukovala celý dům, nikdy mě nenapadlo vejít dovnitř. Jako nejlepší průvodce, co se kubistické architektury týká, ukázala se býti Klára.

Já totiž netušila, že se v budově kromě kavárny ukrývá také stálá expozice Uměleckoprůmyslového musea - Český kubismus. Do 12.2. máte ještě možnost vidět v nejvyšším patře výstavu Lekce z karikatury: kubismus.

V první patře se nachází již zmíněná rozkošná kavárna Grand Cafe Orient, ve které vřele doporučuji objednat si naprostou raritu mezi sladkostmi, kubistický věneček. Je nejlepší! .) A já si myslela, jak už jsem v Praze všechno viděla.








Liška Mazaná

pondělí 23. ledna 2017
Věřím, že mnozí z vás už doma pleťové krémy šlehají stejnou rychlostí jako Baťa dřeváky, já si to však vyzkoušela až teď. Už dřív jsem lamentovala nad tím, jak si za á kosmetiku vybírám přírodní a hlavně netestovanou na zvířatech, za bé mi vadí zbytečné obaly, které po vypatlání obsahu vznikají každou vyprázdněnou tubou/dózou/kelímkem a za cé jak se mi ty obaly ani trochu nelíbí.

Teď jsem si vyrobila svůj vlastní krém, z bambuckého a kakaového másla, mandlového oleje a přidala si vůni podle svého gusta. Na workshopu pořádaném IKEA pro členy IKEA FAMILY ve spolupráci s Liškou Mazanou. Děkuji za rozšíření obzorů. Chtěla bych zmínit, že jsem velmi citlivá na to, když mě někdo fanaticky přesvědčuje nebo do něčeho tlačí. S tím workshopy Petry a Terezy, lišek mazaných, nemají nic společného. Užijete si pár hodin zábavy, relaxu, dozvíte se spoustu zajímavých věcí a ještě si odnesete vlastnoručně vyrobený přípravek. Udělat si vlastní krém má hned několik výhod. Ta první, pro mě dost důležitá je, že vím, jaké přísady jsem do krému dala. Druhák, po vypotřebování mohu znovu použít obal, který už pro první plnění může být recyklovaný - dřív v něm bydlel třeba džem. :) Třetím důvodem je, že vy jste ti, kteří určí, jak bude váš produkt vonět.

Další kategorií jsou pak čistící prostředky. Když jsem nedávno skoro zaplatila životem (trochu přeháním, ale prokašlala jsem den) vydrhnutí sprchového koutu jakýmsi prostředkem koupeným v drogerii, rovněž jsem zapřemýšlela nad tím, co ta bandaska vlastně obsahuje.... Já se do té alchymie pustím.

Máte nějaké zkušenosti? Vyrábíte si vlastní kosmetiku nebo čistící prostředky?













Sunday mood

neděle 22. ledna 2017
Jsem klasik a nerozumím abstrakci, to se dnes definitivně potvrdilo. Více o výstavě zde.





Dokonalý zimní kabát

sobota 21. ledna 2017
V novém vydání časopisu ZOOT mě zaujal úvod k článku Kabátníci. Psali v něm, že dokonalý zimní plášť se pozná tak, že ho nebudete chtít sundat ani v místnosti. Takový nemám a upřímně jsem nejraději, když ho dám na věšák. Moc bych si přála zimní kabát, ve kterém mi bude opravdu teplo, bude střihově zajímavý a nebudu v něm vypadat, že jsem se zrovna vrátila ze sjezdovky, ale ani jako paní z banky....a taky by neměl mou už tak výraznou postavu zbytečně opticky zvětšovat. Tak mám nějak pocit, že zrovna u kabátů se mnou zmíněná kritéria dost vylučují. A navíc si vybírám opravdu ty maxi typy, díky kterým pak z kabinky odcházím velmi zklamaná, za to odhadlaná nedat si večeři.

PS: Může za to Praha. Doma jezdím autem a nic takového nepotřebuju!


1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6


1 | 2 | 3 | 4 | 5   


1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7

U kávy s...

pátek 20. ledna 2017

Dnes je mi velkou ctí představit Vám finskou designérku Iinou Vuorivirtou. Včerejší povolání snů totiž nebyla vůbec žádná náhoda. Inspirovalo mě k němu přečtení Iinina životopisu. Zjištění, že je o sedm let mladší a co už dokázala, mě donutilo zamyslet se. ;)  



Iina se narodila v roce 1988 ve finském Anjalankoski. Do IKEA nastoupila v únoru 2015 a jako jeden z designérů navrhuje nové výrobky do sortimentu IKEA. Se studiem designu začala v rodném Finsku, před sedmi lety pak přesídlila do Stockholmu, kde získala bakalářské a následně i magisterské vzdělání v oboru umění, řemesel a designu. Už během studií si založila vlastní studio, kde se věnuje samostatným projektům. Poté co přijala nabídku IKEA, se přestěhovala švédského Älmhultu. Je milovnicí klasického minimalismu. V tomto duchu navrhuje samotné produkty, ale tvoří i menší sady. Upřednostňuje použití materiálů v nezpracované podobě, aby vynikla jejich přirozená podoba a krása. Inspiruje se přitom tradičními technikami a řemesly. Jak sama říká, raději navrhuje produkty menší velikosti – takové, které se dají odnést domů v rukách. Nejraději pracuje s keramikou a sklem, proto jako příklad své práce s oblibou zmiňuje sadu váz a terakotový květináč z kolekce IKEA PS 2017. Pyšná je i na design tří lamp a košíku/stoličky z letní limitované kolekce JASSA. Spoluprací na kolekci JASSA take načerpala nejvíce zkušeností v oblasti základních principů demokratického designu IKEA. Vyzkoušela si procesy, během kterých se přírodní materiál, např. vodní hyacint, postupně mění na hotový produkt. Iina Vuorivirta je přesvědčená, že pro tvůrčí práci není klíčové zvolnit, ale naopak neustále zkoumat věci kolem sebe a nebát se pokládat hloupé otázky.V současné době je pro Iinu největším zdrojem inspirace zima, Japonsko, sklo, Skandinávie, příroda, ticho, puntíky a řemesla.

Iina je přesně ten typ člověka, který vás okamžitě nakazí svou věčně dobrou náladou, i v případě, že má negativní názor nezapomene dodat, že se na něj dokáže podívat z té lepší stránky. Neustále se směje, je milá, nadšená pro svou práci, o které s velkým zaujetím dokáže vyprávět. Svým povídáním vás naprosto strhne, vy posloucháte a po chvíli zjistíte, že máte úsměv od ucha k uchu. 



How did you get to what you are doing now? I mean the first idea… Why IKEA?
That was actually a surprise for me also that I started here! Curiosity drives me forward and I have always been good in saying “yes” to things. New challenges are always interesting so even though I loved the independency and challenging everyday life when running my own studio it was still easy to follow IKEA to Älmhult. I happened to meet the Design Manager during Stockholm Design Week two years ago and there popped up the question if I would be curious to come by the head office to see how it looks like. One week after that visit I closed my studio, moved from Stockholm down to Southern Sweden and started as an in-house designer. It feels like that was yesterday but don’t they say that time flies when you are having fun?    



What is the beauty of your work? What part of what you do, you like the most? Who or what is your inspiration?
The IKEA way of working is my biggest inspiration! I truly believe in the vision of creating a better everyday life for the many people that the company is all about. And the passionate people around me that share the same values are the greatest urge for me and my work as a designer.

My blog is also devoted to interiors and design. What is your favourite thing at your home? Do you maybe collect something?
All the green stuff! My home is my oasis, my black and white place of stillness where green is the only colour that I have invited in. Plants; my palms, ferns, cactuses and calatheas are the thing that makes me breath slowly when I’m at home. They need a lot of time, love and care but rewards you back which a great green smile. 






Is there any movie or book, you would like be part of?
I wouldn’t mind being Lost in Translation in Japan or live that kind of humble, self-sufficient life in the middle of the forest like Henry David Thoreau in his essay Walden; or, Life in the woods

And your favourite activity? For example a perfectly spent day is… And by this we get to hobbies… What do you like to do?
Nature is my favourite room to spend time in. Walking the whole day from a landscape to another, from the rocky sea shore into the woods, from there to the open fields and back to the seaside where I live. At time I run through that, but during the weekends there is time for slow walk and observation. Food is also one of my passion. Cooking, but slowly and with a lot of heart in the making.

What´s your dream job, even if it is to be a princess… or do you have your dream job already?
When I was around 5 years I really wanted to become the first female president of Finland. But at the age of 9 that dream changed into the career of a designer. My mom is a textile designer and father a photographer so it wasn’t a surprise for any that I also started to dream about the creative business on an early age.

Thank you, Iina! <3 



Včerejší odpoledne tak bylo nejen díky Iině, ale spoustě dalších úžasných lidí, kteří stojí za celou organizací akce IKEA Společně pro udržitelnou domácnost, plné pozitivní energie. Té bylo tolik, že bychom jistě na pár hodin rozsvítili celou Prahu. Byla jsem nadšena nejen přednáškou, ale rovněž představením nové kolekce IKEA PS 2017, na kterou se můžete těšit už během února. Malá ochutnávka ve formě fotek včera zaplavila můj instagram. O výrobcích týkajících se udržitelnosti a o samotné IKEA PS kolekci pro letošní rok ještě chystám samostatný článek a vy se můžete těšit na malou soutěž! :)

Povolání snů: Designér

čtvrtek 19. ledna 2017
Povolání snů je z mé strany kategorie zanedbávaná ještě víc než rozhovory U kávy s... Nu považte, poslední povolání snů zde bylo 17. září 2015. A tím se vše vysvětluje. 1.10. 2015 jsem nastoupila do IKEA...a přestala snít. Už víc než rok mám pocit, že jsem práci pro mě jako na míru šitou našla. Má práce mě natolik baví, naplňuje a inspiruje - a taky někdy štve, jako každá jiná práce, protože je to práce a jsme jen lidi a nežijeme v žádné růžové bublině - ale jen velmi velmi velmi zřídka, takže nemám důvod přemýšlet, jaké by to bylo kdyby...

Ale poslední dobou se přeci jen zamýšlím a sním si. Opět to souvisí s mým povoláním a tím, jak poznávám výrobky a hlavně lidi, kteří za nimi stojí. To je to, na co se velmi často zapomíná. IKEA je obchodní řetězec s nábytkem a bytovými doplňky, ale za tím vším stojí spousta talentovaných lidí.

A já bych si přála být designér. Mít tak dar dokázat vymyslet, nakreslit, navrhnout, vyrobit.... Chtěla bych mít svůj rukopis. Chtěla bych, aby si lidé při pohledu na konkrétní věc řekli "Joo, to je ona". Tak, jako vidíte lampy od Lasvit nebo Lucie Koldové, šperky Janji Prokić, stoličky od Alvara Aalta nebo úžasnou kolekci Sinnerlig Ilse Crawford.




Alvar Aalto/ARTEK



Ilse Crawford/SINNERLIG for IKEA



Janja Prokić/prsten LURE



LASVIT/La Scala Milano


Chtěla bych navrhnout aspoň jednu pidi vázu, prosím!


Sbírám věty

středa 18. ledna 2017
Nově sbírám věty. Z knížek, na výstavách, ty, které slyším, zapisuji si je a někdy také fotím. Často dostávám otázku, v jaký moment dostanu nápad o čem psát na blog. Ve skutečnosti je to tak, že mi věty v hlavě poletují neustále. Jako ptáci na obloze. Je jich tolik, že je občas ani nestihnu chytit. Z jedné věty může být článek, nebo taky ne. Jedna věta stačí, aby přišel nápad. Nebo se mi věta jen líbí a já si ji zapíšu. A někdy uletí. To je případ vět před spaním, ty do rána zapomenu zaručeně a pište si, že to bývají ty nejlepší. Asi to tak má být. Mám si je nechat jen pro sebe.

Ukázky z mé sbírky: "Postůj, okamžiku, jsi tak krásný..." nebo jen spojení slov "udržovaně zpustlé zahrady" (to se mi obzvláště líbí), nebo tato, ta je z výstavy Henriho Rousseau, "Jsem vynálezce portrétu-krajiny!"

Baví mě lidi, kteří mají krásný sloh, dar slova a umí s ním pracovat. Od těch se učím a pevně věřím, že jednou budu se slovem také zacházet tak bravurně. Knížky mi pomáhají. Musím víc číst. Když nemám na čtení čas, okamžitě se to projeví na mé slovní zásobě a to nejen při psaní, ale také když mluvím, hledám slova, která vyplňují trapným "eééé....", což nesnáším.

Nutno poznamenat, že tato sbírka je ze všech mých sbírek nejméně náročná na místo! .)

zdroj

ZOOT

ZOOT

ZOOT

ZOOT