Podivné přesto šik

středa 28. února 2018
Dlouhé a midi sukně nejsou prvoplánové, jsou originální, svěží a jsou pro ty, co jim je jedno, jak na ně lidi na ulici koukají a jsou šik. "Zvláštně" zkombinované s obří mikinou, svetrem nebo kabátem á la Zilvar z chudobince. Těším se na jaro, kdy už outfit bude víc než o kabátu a o tom, co vám z něj čouhá od kolen dolů. Těším se na holé kotníky, střevíce, tenisky... Zítra už je březen!




Můj výběr ze Zary, H&M a ZOOT.

H&M

ZOOT

ZARA

Vyšito

úterý 27. února 2018
Prokletí znamení blíženců je, že za svůj život rozpracují tisíce projektů a většina z nich je odsouzena skončit v propadlišti nedokončení. Tak snadno, rychle a velmi často se pro něco nadchneme, že to jeden prostě nemůže zvládnout. V případě našeho znamení ani dva. Proto je radost z mé výšivky podle návrhu BRO. stonásobná. Jsem pyšná, že i já s oběma rukama levýma jsem to zvládla, jsem pyšná, že jsem hedvábné nitky protáhla do zdárného konce.

A víte co? Vytáhla jsem mikinu, kterou mám rozvyšívanou několik let a pokračuju v ní. Odhodlaná nevzdat to.






U kávy s...

pondělí 26. února 2018
Jsou lidé, jejichž energie, optimismus a krása duše je tak obrovská, že je žádná slova nedokáží vyjádřit. Ten pocit, který vás naplní, když se nacházíte v jejich blízkosti, sdílíte s nimi jednu místnost...je to jako lavina dobré nálady a inspirace, která se na vás okamžitě přenese, jen vás narozdíl od laviny nezadusí, ale vykopne do vesmíru. A tak tomu bylo na mém prvním setkání s Ivanou tvořící pod značkou BRO. Její vyprávění vás nadchne, budete mít chuť vyšívat, ať je váš vztah k vyšívání jakýkoli (o tom něco vím!) a já se okamžitě chtěla stát umělcem. To chci odjakživa, ale v ten daný moment jsem to chtěla ještě víc, úplně nejvíc.

Je inspirativní, pozitivní, originální, usměvavá, má skvělý a vytříbený vkus na módu, šperky, hudbu, verše, cit pro detail, je precizní, má fantazii, fotkou dokáže zachytit pomíjivý okamžik a zvěčnit ho výšivkou...

Kdyby celý tento rozhovor byl jen odpověď na první otázku, i tak by byl kompletní. Já ji žeru.





Jak ses dostala k výšivce? Myslím ten první nápad, myšlenka..... Čím a kdy to všechno začalo?
Vrátila jsem se z jedný delší dovolený a měla jsem, tak jako každej, telefon a počítač plnej fotek, který potřebovaly vytřídit. Já nemám vůbec problém se zbavit oblečení, nádobí, knížek, časopisů, krabic, hraček, ale u fotek se nikdy nemůžu rozhodnout, kterou smazat. Hlavně u těch, když máš z jednoho okamžiku třeba 5 skoro stejnejch fotek a já pak fakt nevím, kterou z nich si nechat, protože se mi líbí všechny:) No takže jsem si začala víc všímat fotek, který by normálně skončily v koši a zjistila jsem, že se na nich v popředí, a někdy i nečekaně v pozadí, dějou zajímavý věci. A protože to pořád byla fotka – adept na likvidaci, přemýšlela jsem, jak ten trash vytáhnout na světlo a vlastně ani nevím proč, napadlo mě to vyšít. Já jsem do tý doby vyšila jenom dva ubrusy, vánoční pro babičku a letní pro mámu, ale to mi bylo asi tak 10, a pak už jsem nikdy nevyšívala. Ale všimni si, že v průběhu života se ti věci různě propojujou a to, co třeba teď považuješ za úplně bezvýznamný, je možná nějaký můstek k jiný důležitý etapě tvýho života. Takže takhle vznikla první výšivka těch dvou holčiček, který tancujou, pak jsem pokračovala i s jinejma fotkama, a to taky fungovalo, takže jsem různě jsem začala vrstvit a prostříhávat látky, víc to promýšlet. To jsem dělala asi 2 roky a pak jsem to dala na Instagram a na Facebook a mělo to dost velkej ohlas, kterej teď vyvrcholil tím, že mám samostatnou výstavu v Galerii Krystal v Havířově, no a vyšívám dál, protože se na to začaly nabalovat další věci a vypadá to, že v červenci budu mít výstavu v Praze a mezitím bude možný vidět mojí práci na Prague Design Weeku, což je někdy v květnu, myslím.

Co máš na vyšívání nejradši a co je pro Tebe největší inspirace?
Tohle je vlastně na celý tý věci dost důležitý, vyšívání totiž vyřešilo mojí vnitřní nervozitu. Ta ruční práce tě strašně zklidní a zároveň nabudí, protože něco hmatatelnýho vytvoříš, to mi na tom připadá geniální a doporučuju všem, kteří bojují s nějakou formou úzkosti. Mojí inspirací jsou vizuální vjemy z ulice, filmů, sociálních médií...

Když vyfotíš lidi, náhodně, ty které si vybereš, kteří tě zaujmou a rozhodneš se pro to je zvěčnit na plátno…vymyslíš jim taky příběh, život, povolání? Přemýšlíš nad nimi?
Jak už jsem ti říkala, nefotím se záměrem, že to pak budu vyšívat a velká většina výšivek, který teď mám vznikla z předobrazů z doby, kdy by mě ani nenapadlo, že budu vyšívat. :) Ale pravda je, že mě lidi fascinujou, všímám si akcí a reakcí na ulici, v tramvaji poslouchám, co si lidi povídají, dívám se jim přes rameno do mobilu :), projíždím instagramový feedy. Největší luxus pro mě je jít nějakým velkým, hlučným městem a mít dostatek času se dívat kolem sebe, pozorovat lidi. To samo o sobě Ti ale nedává moc velkej prostor k tomu, aby sis nějak vybírala. Situace, který mě zaujmou rychle mizí, pohyb, pohled, gesto, pocit, to je strašně pomíjivý, takže buď to zachytíš nebo ne. No a nebo chytíš něco krásnýho, co jsi ani nechtěla, a to se stává nejčastěji. Když pak ale vyšívám někoho neznámýho je jasný, že mám dostatek času vymýšlet si k tomu nějaký příběh, to mě baví, ale zůstane to jen v mý hlavě a to ještě jen právě na tu dobu, kdy mám možnost s tím být sama, to je taky součást toho uklidňujícího procesu.

Máš svůj vysněný job nebo je nějaký, o kterém zatím sníš? Vyber si cokoliv (můžeš být i víla)!!!
Tak já se věnuju knižní grafice, která mě baví, zároveň mám tenhle vyšívací projekt a kdybych to mohla spojit s nomádstvím, dlouhodobě cestovat a zároveň pracovat, to by bylo ideální.
  
Nejlépe strávený den...? Čímž se dostáváme také ke koníčkům. Co tě baví?
Kromě grafiky a vyšívání mám strašně ráda hudbu, kterou nutně potřebuju k životu. Takže poslouchám hudbu, ráda cestuju, sleduju výtvarnou scénu. Jo a taky bych chtěla nějak sportovat, tomu přemlouvání se začít se taky dost věnuju :) No a kromě všech těchhle plezírů jsem máma dvou malejch dětí a to je taky velkej koníček:)))) A nejlíp strávenej den je úplně obyčejnej, kdy ti jde práce od ruky, stihneš i něco jinýho, jako třeba uvařit jídlo, nikdo kolem tebe není nemocnej, zpruzenej, nikdo tě zbytečně nenas..., nic netlačíš, s někým si mile popovídáš, prostě den, kdy máš na konci pocit, že se nic moc nedělo, ale všechno je tak, jak má bejt:)
 

Existuje film nebo knížka, jejíž příběh bys chtěla žít? 
Tak tahle asi svůj život nevnímám, že bych ho chtěla žít nějak jinak nebo v nějakým filmu, ale třeba tyhle filmy a scény z nich mám ráda a dovedu si představit, že bych se v nich objevila:): Laurence Anyways, Frances Ha, Chungking Express

Z knížek mám ráda atmosféru a postavy z povídek Vladimira Nabokova, F. S. Fitzeralda nebo Trumana Capote, ale ani ty bych nechtěla žít, protože hodně z nich končí dost tragicky:)

Protože se na blogu věnuji bydlení...co máš doma nejradši, bez čeho by ses neobešla? Sbíráš třeba něco?
Sbírání čehokoliv mě upřímně děsí. Já si k věcem nevytvářím žádný vztah a naopak se jich nemilosrdně zbavuju. A přestože mám ráda místo, kde žiju se svojí rodinou, nejdůležitější je pro mě právě s kým jsem a ne kde jsem. Takže mi v podstatě k životu stačí moje děti, můj muž, počítač, sluchátka, jehla a hedvábná niť:) ať jsme kdekoliv. No a nesmím zapomenout na dobrý kafe a dobrý jídlo :)­

Tvé vysněné místo pro život? Nemusí to být město nebo kontinent, klidně třeba chalupa....řekni cokoliv, co tě napadne :))
New York

Sunday mood

neděle 25. února 2018
. . .



1 | 2 | 3 | 4

 

Ta se barev nebojí

sobota 24. února 2018
Ta holka mě baví. Má tak svěží, hravý a originální styl. Neskutečně to umí s barvami a čepicemi a jinými pokrývkami hlavy. Ty v posledních dnech opravdu nepodceňovat. Čepicemi však trpí moje vlasy, jsou suché a elektrizují a proto mám od dnešního dne mikádo těsně pod uši. Spokojenost. :)

Fotky jsou z blogu Kate Glitter blogerky Kate Gelinsky, sleduji také její instagram i pinterest.






Mít na mysli

pátek 23. února 2018

Mít na mysli, co pustili jsme s očí,
hloub v sobě krýt, co voní milostí,
a hojíc bol svou nepřítomností
být pryč, a přec! - ten pohled zpod obočí
mít na mysli.

Mít na mysli hlas, jehož smutek tušíš;
co dnů tak šlo a pomíjelo zas!
A k tomu strach, co nese příští čas!
Byť daleký, ten něžný hlas, ten musíš
mít na mysli.

Marceline Desbordes-Valmorová

Ve váze

čtvrtek 22. února 2018
Dostat kytku je něco úplně jiného než si ji koupit sama. Je mi v její společnosti moc hezky. Dostat kytku pro mě vždy bude něco výjimečného.








Dechem

středa 21. února 2018
Tvorbu studia Dechem sleduji bez dechu, stejně jako jsem bez dechu zůstala, když jsem na Vánoce dostala jejich vázu. Moc jsem si ji přála a rodiče moji milovaní mi přání splnili. ♥ Je to ta mini pidi verze kolekce BANDASKA VASE. Nedokázala jsem se rozhodnout u výběru barev, váhala nad inkoustově modrou, další byla něco mězi pudrově až lososově růžovou a třetí byla tato. Zvítězila, protože je tak neutrální a přesto nádherná, bude se mi hodit vždy a všude, i když jak je mým dobrým zvykem, tisíckrát změním barvy v interiéru. Působí křehce a je hebounká jako mlha...




Evergreen

úterý 20. února 2018
Další z mé sbírky designových/květinových/interiérových knih. Letos bych chtěla sbírat šperkařský design, loni se mi dařilo v knihách. Evergreen je veliká inspirace co se týká vázání květin, pěstování rostlin a života s nimi. Najdete v ní jak hezky pracovat se zelení a květenou v interiérech, jak díky zeleným přátelům vylepšit a zútulnit bydlení a hlavně se můžete kochat a ochat.







Třetí

pondělí 19. února 2018
Popravdě, ty židle v hrabárně byly celkem tři. A já jsem si řekla, že tam přece tu jednu nenechám, když je to taková vzácnost a že jednou bude místo u stolu pro všechny židle, které už máme a že ty rámy v ložnici stojí tak blbě na zemi a že se tam pak opravdu špatně vysává a že kytky už taky nemám kam dávat.... Já si to vždycky obhájím, když něco nutně potřebuju.

A tak, když ráno otevřu oko, vidím toto (nevidím nic, poněvadž je tma)...









Sunday frozen mood

neděle 18. února 2018
. . .

Za zavřenými dveřmi

sobota 17. února 2018
Je to ostuda, ale občas dávám přednost filmům před knihou. Ne vždycky, protože opravdu ráda čtu, jen je to náročné na čas. Když si pustím film, můžu u toho ještě něco dělat. U filmu Za zavřenými dveřmi jsem však nic nedělala, chtěla jsem se jen dívat.

Jsou filmy, které nastaví laťku tak vysoko, že pak dlouho čekáte na další takový (Amour byl také jeden z nich). Jsou filmy, které vás nadchnou a donutí vás dlouho nad nimi přemýšlet, vzpomínat, myslet na postavy z nich, vybavovat si momenty a znovu a znovu přehrávat celý příběh. Tento je přesně takový, s úžasnou Helen Mirren v hlavní roli. Nádherný příběh, poutavý děj, celý film se těšíte, kdy nakouknete za další a další malé tajemství, kdy se dozvíte aspoň kousek z toho, co je před vámi skryto a vy nevíte, jestli se to vůbec dozvíte. Bonusem jsou krásné exteriéry i interiéry.

Ten film je symfonie.









Znovu a znovu

pátek 16. února 2018
zdroj


Znovu a znovu poznáváme krajinu lásky
a malý hřbitov, se svými jmény bolestí
a děsivě tichou propast, do které ostatní
padají: Znovu a znovu spolu my dva chodíme ven
pod staré stromy, lehnout si, znovu a znovu
mezi květiny, tváří v tvář obloze.

Rainer Maria Rilke

Druhý dech

čtvrtek 15. února 2018
Knížka Druhý dech byla předlohou pro můj více než oblíbený film, Nedotknutelní. V sobotu mi ji koupila mámí, pro radost a jako náplast za to, že jsem byla nemocná a nemohla jsem jet na naši výpravu do knihkupectví.

Znáte ten zvuk, když otevřete novou knihu? Takové to lupnutí, prasknutí.....a pak se knížka rozvoní. Knihy jsou jako parfémy. Každá má svou specifickou vůni a mně se u přivonění ke stránkám vždy vybaví nějaká vzpomínka. U této to byly jedny Vánoce, kdy jsem byla ještě opravdu malá a dostala knížku Tajemství proutěného košíku. Díky, mami!








Svatý Valentýn

středa 14. února 2018
Stylového Valentýna ღ a taky každý nevalentýnský den v roce!



 1 | 2 | 3 | 4 | 5


Tilandsie II

úterý 13. února 2018
Znovu se musím omluvit za svou bláhovost a tvrzení, že tilandsie není ani trochu živá rostlina a že když už, tak se tak jen tváří. Díky Zahradě na niti mám tilandsií slušnou sbírku a zdá se, že nám to spolu opravdu jde. V létě dělají parádu na balkóně, v zimě se nám houpou na oknech. Když v srpnu tilandsie vykvetla v čarovný květ, nevěřila jsem vlastním očím. Po jejím odkvětu prý bývá běžné, že umře (to mě Lenka utěšila, že není pravidlem), nebo že z tilandsie vyroste nová, a nebo rovnou dvě!

K péči, rosím dešťovkou jednou za týden (někdy dva), se kterou je to v zimě maličko složitější (v létě se zásobuju ze zahradního barelu), ale postavila jsem misku na balkónové zábradlí a chytám déšť a sníh a jde to.






ZOOT

NOTINO

NOTINO.CZ

ZOOT