U kávy s...

pondělí 26. února 2018
Jsou lidé, jejichž energie, optimismus a krása duše je tak obrovská, že je žádná slova nedokáží vyjádřit. Ten pocit, který vás naplní, když se nacházíte v jejich blízkosti, sdílíte s nimi jednu místnost...je to jako lavina dobré nálady a inspirace, která se na vás okamžitě přenese, jen vás narozdíl od laviny nezadusí, ale vykopne do vesmíru. A tak tomu bylo na mém prvním setkání s Ivanou tvořící pod značkou BRO. Její vyprávění vás nadchne, budete mít chuť vyšívat, ať je váš vztah k vyšívání jakýkoli (o tom něco vím!) a já se okamžitě chtěla stát umělcem. To chci odjakživa, ale v ten daný moment jsem to chtěla ještě víc, úplně nejvíc.

Je inspirativní, pozitivní, originální, usměvavá, má skvělý a vytříbený vkus na módu, šperky, hudbu, verše, cit pro detail, je precizní, má fantazii, fotkou dokáže zachytit pomíjivý okamžik a zvěčnit ho výšivkou...

Kdyby celý tento rozhovor byl jen odpověď na první otázku, i tak by byl kompletní. Já ji žeru.





Jak ses dostala k výšivce? Myslím ten první nápad, myšlenka..... Čím a kdy to všechno začalo?
Vrátila jsem se z jedný delší dovolený a měla jsem, tak jako každej, telefon a počítač plnej fotek, který potřebovaly vytřídit. Já nemám vůbec problém se zbavit oblečení, nádobí, knížek, časopisů, krabic, hraček, ale u fotek se nikdy nemůžu rozhodnout, kterou smazat. Hlavně u těch, když máš z jednoho okamžiku třeba 5 skoro stejnejch fotek a já pak fakt nevím, kterou z nich si nechat, protože se mi líbí všechny:) No takže jsem si začala víc všímat fotek, který by normálně skončily v koši a zjistila jsem, že se na nich v popředí, a někdy i nečekaně v pozadí, dějou zajímavý věci. A protože to pořád byla fotka – adept na likvidaci, přemýšlela jsem, jak ten trash vytáhnout na světlo a vlastně ani nevím proč, napadlo mě to vyšít. Já jsem do tý doby vyšila jenom dva ubrusy, vánoční pro babičku a letní pro mámu, ale to mi bylo asi tak 10, a pak už jsem nikdy nevyšívala. Ale všimni si, že v průběhu života se ti věci různě propojujou a to, co třeba teď považuješ za úplně bezvýznamný, je možná nějaký můstek k jiný důležitý etapě tvýho života. Takže takhle vznikla první výšivka těch dvou holčiček, který tancujou, pak jsem pokračovala i s jinejma fotkama, a to taky fungovalo, takže jsem různě jsem začala vrstvit a prostříhávat látky, víc to promýšlet. To jsem dělala asi 2 roky a pak jsem to dala na Instagram a na Facebook a mělo to dost velkej ohlas, kterej teď vyvrcholil tím, že mám samostatnou výstavu v Galerii Krystal v Havířově, no a vyšívám dál, protože se na to začaly nabalovat další věci a vypadá to, že v červenci budu mít výstavu v Praze a mezitím bude možný vidět mojí práci na Prague Design Weeku, což je někdy v květnu, myslím.

Co máš na vyšívání nejradši a co je pro Tebe největší inspirace?
Tohle je vlastně na celý tý věci dost důležitý, vyšívání totiž vyřešilo mojí vnitřní nervozitu. Ta ruční práce tě strašně zklidní a zároveň nabudí, protože něco hmatatelnýho vytvoříš, to mi na tom připadá geniální a doporučuju všem, kteří bojují s nějakou formou úzkosti. Mojí inspirací jsou vizuální vjemy z ulice, filmů, sociálních médií...

Když vyfotíš lidi, náhodně, ty které si vybereš, kteří tě zaujmou a rozhodneš se pro to je zvěčnit na plátno…vymyslíš jim taky příběh, život, povolání? Přemýšlíš nad nimi?
Jak už jsem ti říkala, nefotím se záměrem, že to pak budu vyšívat a velká většina výšivek, který teď mám vznikla z předobrazů z doby, kdy by mě ani nenapadlo, že budu vyšívat. :) Ale pravda je, že mě lidi fascinujou, všímám si akcí a reakcí na ulici, v tramvaji poslouchám, co si lidi povídají, dívám se jim přes rameno do mobilu :), projíždím instagramový feedy. Největší luxus pro mě je jít nějakým velkým, hlučným městem a mít dostatek času se dívat kolem sebe, pozorovat lidi. To samo o sobě Ti ale nedává moc velkej prostor k tomu, aby sis nějak vybírala. Situace, který mě zaujmou rychle mizí, pohyb, pohled, gesto, pocit, to je strašně pomíjivý, takže buď to zachytíš nebo ne. No a nebo chytíš něco krásnýho, co jsi ani nechtěla, a to se stává nejčastěji. Když pak ale vyšívám někoho neznámýho je jasný, že mám dostatek času vymýšlet si k tomu nějaký příběh, to mě baví, ale zůstane to jen v mý hlavě a to ještě jen právě na tu dobu, kdy mám možnost s tím být sama, to je taky součást toho uklidňujícího procesu.

Máš svůj vysněný job nebo je nějaký, o kterém zatím sníš? Vyber si cokoliv (můžeš být i víla)!!!
Tak já se věnuju knižní grafice, která mě baví, zároveň mám tenhle vyšívací projekt a kdybych to mohla spojit s nomádstvím, dlouhodobě cestovat a zároveň pracovat, to by bylo ideální.
  
Nejlépe strávený den...? Čímž se dostáváme také ke koníčkům. Co tě baví?
Kromě grafiky a vyšívání mám strašně ráda hudbu, kterou nutně potřebuju k životu. Takže poslouchám hudbu, ráda cestuju, sleduju výtvarnou scénu. Jo a taky bych chtěla nějak sportovat, tomu přemlouvání se začít se taky dost věnuju :) No a kromě všech těchhle plezírů jsem máma dvou malejch dětí a to je taky velkej koníček:)))) A nejlíp strávenej den je úplně obyčejnej, kdy ti jde práce od ruky, stihneš i něco jinýho, jako třeba uvařit jídlo, nikdo kolem tebe není nemocnej, zpruzenej, nikdo tě zbytečně nenas..., nic netlačíš, s někým si mile popovídáš, prostě den, kdy máš na konci pocit, že se nic moc nedělo, ale všechno je tak, jak má bejt:)
 

Existuje film nebo knížka, jejíž příběh bys chtěla žít? 
Tak tahle asi svůj život nevnímám, že bych ho chtěla žít nějak jinak nebo v nějakým filmu, ale třeba tyhle filmy a scény z nich mám ráda a dovedu si představit, že bych se v nich objevila:): Laurence Anyways, Frances Ha, Chungking Express

Z knížek mám ráda atmosféru a postavy z povídek Vladimira Nabokova, F. S. Fitzeralda nebo Trumana Capote, ale ani ty bych nechtěla žít, protože hodně z nich končí dost tragicky:)

Protože se na blogu věnuji bydlení...co máš doma nejradši, bez čeho by ses neobešla? Sbíráš třeba něco?
Sbírání čehokoliv mě upřímně děsí. Já si k věcem nevytvářím žádný vztah a naopak se jich nemilosrdně zbavuju. A přestože mám ráda místo, kde žiju se svojí rodinou, nejdůležitější je pro mě právě s kým jsem a ne kde jsem. Takže mi v podstatě k životu stačí moje děti, můj muž, počítač, sluchátka, jehla a hedvábná niť:) ať jsme kdekoliv. No a nesmím zapomenout na dobrý kafe a dobrý jídlo :)­

Tvé vysněné místo pro život? Nemusí to být město nebo kontinent, klidně třeba chalupa....řekni cokoliv, co tě napadne :))
New York

4 komentáře

  1. Děkuji za tak krásný rozhovor :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jéééé. Kéž bych se jednou dopracovala k minimalismu bez hromadění....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se mi nikdy nepodaří, ale dost mě baví lidi, kteří to umí. Ráda si o nich čtu! :)))

      Vymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

NOTINO

NOTINO

ZOOT

ZOOT