. . .

pátek 8. června 2018
zdroj



Však už je dávno po kocouru, 
myš sežrala ho, na mou čest! 
Teď slýchám okapovou rouru hrát v noci na rtech hvězd.
Paprskem cest šly nožky dětí 
a už je pro mne pustý jez, 
pod kterým marně chtěl bych dnes jednu z těch tváří uviděti. 
Vždyť stopy nožek v písku měkkém vlnou se zavřou vzápětí, 
tak jako vlna paměti zavře se někdy za člověkem. 
Jen jméno, jež nic neznamená, 
bez tváře jméno v řádce jmen 
vynořuje se náhle z pěn, 
či jenom tvář, jež nemá jména. 
Pomněnka bledla na výšivce. 
Kam, do tmy, nebo do světla, ta dívčí ruka odlétla, 
vinoucí nit na drobné cívce? 

Jaroslav Seifert
Jaro, sbohem

2 komentáře

  1. Diky za ty basne, vzdy to ve me vyvola vzpominky! Seiferta miluju a posledne Verlaine - to me donutilo si ho zase precist :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já děkuju!! Neskutečně mě těší, i kdyby to udělalo radost jen jednomu člověku! <3

      Vymazat

Děkuji Vám za milé komentáře!

NOTINO

NOTINO.CZ

ZOOT

ZOOT