Voda pro slony

pondělí 2. července 2018
Na tento film jsem narazila v době, kdy jsem se před spoustou let naprosto bezhlavě zamilovala do Roberta Patinssona. Vyhledávala jsem filmy, ve kterých hrál, ale nakonec dospěla k závěru, že nemiluju jeho nýbrž upíra Edwarda Cullena (haha). Toto bych raději nekomentovala a vrátím se k původnímu tématu. V Patinssonově filmografii jsem natrefila na Vodu pro slony, přečetla si o čem film je a vyhodnotila jsem, že bych byla smutná a nechci ho vidět. Já a cirkusy. Já a zvířata, která se snaží někdo ovládat... Nechápu návštěvy cirkusů, nerozumím, že to lidé mohou vnímat jako zábavu a potěšení.

V sobotu dávali Vodu pro slony v televizi. Zrovna jsem pracovala na blogu, jedním uchem poslouchala vysílání a pak začal film. A bylo to. Upoutal mou pozornost a já jsem si řekla, že to tak asi mělo být, že se teda budu dívat a už se neodtrhla. U několika scén mě bolelo srdce, zase jsem fňukala do rukávu, tak aby mě nikdo neslyšel (marně)...zuby zatnuté, ruce v pěst... Závěr je, že jsem moc ráda, že jsem film viděla. Líbil se mi a opět jsem zatoužila po spravedlnosti oko za oko i v reálném životě.








Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za milé komentáře!

NOTINO

ZOOT

NOTINO

ZOOT