Na pohodu

Chce se mi být celý víkend v posteli. Mám pocit, že potřebuju spát ikdyž spím a že tu únavu nemůžu nikdy dospat. V noci, když se náhodou malinko proberu a přetáčím na druhý bok, myslím na to, jak je prima, že ležím, cítím jak odpočívám a doufám, že je ještě daleko do zazvonění budíku (chce se mi smát, když toto píšu).  Přesto se snažím užít každou minutu dne, vstávat brzy a neusínat se slepicema. Pracovat, psát, číst, chodit na procházky.

Tento interiér na mě působí ohromně odpočinkově, tulivě a hřejivě. Aspoň chvíli si tedy budu představovat, že tam jsem. Pro více fotek sem.

zdroj