IV

pátek 18. ledna 2019
zdroj


Tak vzdálená, však úsměvem
tak vždycky blízká pro naději,
jako bych zahléd za oknem
ten vějíř, který ovíjejí
prsty té útlé ruky její.
To nebyl vějíř, to byl led
a jeho květy ovíjejí
mou otázku i odpověď.

To nebyl vějíř, ledové
jen květy kreslí v okno zima,
však z divotvorné harfy tvé,
z té harfy, která strach náš snímá,
mluví k nám země před očima - 
a nehty z bílé perleti
nad nástrojem, jenž strach náš snímá,
prudce sis vryla do pleti.

Jaroslav Seifert
sbírka Vějíř Boženy Němcové

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za milé komentáře!

ZOOT

NOTINO

ZOOT

NOTINO