Jak jsem se odhodlala

úterý 12. prosince 2017
Příležitostí promluvit si anglicky v Ostravě moc nemám. Proto jsem si řekla, že pokud možnost bude, nebudu se stydět a vytasím své dovednosti. A tak si tak jedu do práce, přijíždím k IKEA a přede mnou zastaví kamión, pustí výstražná světla...koukám na SPZ, ŠVÉDSKO!!! Na korbě čtu Malmö, Sweden... Pomyslím si "chudák, asi neví kam s tím zbožím, co nám veze, já mu poradím". Mně totiž hned hlavou běží, jak mu asi je v cizí zemi, jejíž řeč neovládá..."Kdo mu poradí?". Zaparkuju, vystoupím, řidič kamiónu už mi mezitím běží naproti.

Já (zvesela, srdečně a s úsměvem nejšiřším, jaký jsem jen schopna před šestou hodinou ranní vypotit): Hello, can I help you?
On: huhly, huhly, blabla.. (snad si nemyslí, že umím švédsky, probůh?????) ...a ukazuje prstem na papír a opakuje "vykládka" "vykládka" (skvěle, jak jedno česky naučené slovo hezky odlehčí celé situaci, mnu si v duchu ruce)....

Tak já anglicky spustila, že jasně, že mu rozumím a ukazuju na žlutou bránu a říkám, jestli vidí žlutou....(sakra, jak se řekne brána???)..gate, super, yellow gate... Pán na mě celý nešťastný kouká, pak se opět snaží o něco, nakonec to vzdá a povídá "VŠAK JÁ SOM ZO SLOVENSKA"......


...oukej!
zdroj

Kdo bude plakat...

pondělí 11. prosince 2017
Kdo bude plakat, až tady nebudeš? To je knížka, kterou teď čtu. #vícečasunačtení PROSÍM! Autorem je Robin S. Sharma. Jednu pasáž vám zde musím odcitovat, mimo jiné proto, že autor knihy zde cituje R. M. Rilkeho, jehož básně nám dělaly pár pátků milou společnost a mně se jenom potvrdilo, proč mám jeho slova tolik ráda.


"...náš charakter není formován těmi nejschůdnějšími životními peripetiemi, nýbrž často těmi nejklikatějšími. Právě během těch nejbouřlivějších fází života zjišťujeme, čím v jádru jsou: nebývalou silou, která v nás dřímá. Pokud zrovna momentálně čelíte podobným neblahým zkušenostem, dovolím si vám ocitovat následující slova z pera básníka Rainera Maria Rilkeho, která mi byla ohromnou vzpruhou v době, kdy se mi život trochu vymkl z rukou:

"....mějte trpělivost se vším, co ve vašem nitru zůstává nevyřešené. Zkuste milovat pochybnosti samé jako zamčené komnaty, jako knihu napsanou v cizím jazyce. Nepátrejte po odpovědích zrovna teď. Nemohou vám být dány, protože jste k nim ještě nedozráli a nedokážete podle nich žít. Je to jen otázka zkušenosti. Člověk prostě musí všechno prožít na vlastní kůži. Momentálně potřebujete zakoušet pochybnost. A možná pozvolna, aniž to zaznamenáte, jednoho vzdáleného dne zjistíte, že odpověď se zhmotnila ve vašem životě."

A teď už se jen naučit všemi těmito radami řídit a držet se toho, vzpomenout si na ně zrovna tehdy, když je budete potřebovat.

Sunday mood

neděle 10. prosince 2017
. . .

Svátečně prostřená tabule

sobota 9. prosince 2017
Jednou budeme mít obrovitánský jídelní stůl a já se těším na jednu jedinou věc. Až ho prostřu. Krásně, slavnostně a bohatě. Vyhraju si s tím do posledního detailu. Vánočně prostřené tabule jsou ještě o něco lepší než "ty běžné" slavnostní. Zatím se kochám stoly druhých. Dnes jeden z mého oblíbeného blogu Amalie Fagerli - Svenngården.

all pictures via Svenngården





Večer

pátek 8. prosince 2017
zdroj


Večer se zvolna převléká a šaty
drží mu stromy, slité v jeden pás;
z dvou zemí vidíš jednu odlétati
do nebe vzhůru, druhá padá zas

a ty, že k žádné nepatříš tak zjevně,
smíš temně stát, ale ne tak, jak dům,
a vzývat věčnost, ale ne tak pevně,
jak to, co v hvězdách stoupá k nebesům,

a nechají ti život, obří, děsný,
zrající, nevýslovný v zmatku svém,
takže ti je, tu chápavý, tu těsný,
střídavě souhvězdím i kamenem.

Rainer Maria Rilke

NOTINO

ZOOT

ZOOT

NOTINO